Agnes - případ druhý

Kapitola třetí

.......o měsíc později

Hlasité zatroubení netrpělivého řidiče se rozléhalo po celé ulici a Leeho vytrhlo ze spánku. Otočil se na posteli a podíval se na budík. Ukazoval něco před sedmou hodinou. Pomalu se protáhl, stejně by za chvíli musel vstávat a pomalu se vydrápal z postele. Posledních pár nocí spal relativně klidně, i bez prášků na spaní si aspoň trochu odpočinul.

Na okně se ozvalo škrábání a tiché mňouknutí. Usmál se a pustil malého chlupatého kočičího návštěvníka dovnitř na parapet. Jednou je nakrmíte a máte je navždy. V poslední době přihazoval při nákupu do košíku i nějakou tu kočičí konzervu. Přece ji nenechá hlady. „Dej si," podrbal ji za ouškem a za odměnu se mu dostalo slastného kočičího vrnění. Po vydatné snídani se jeho nová kočičí přítelkyně uvelebila na parapetu a spokojeně se umývala.

Ranní sprcha a rychlá káva ho probrala. Před cestou do práce zavřel okno a na chodbě pozdravil stařičkou paní Corrsky. Mile se na něj usmála, jako vždy. Doprovodil ji ke vchodu, rozloučil se a nasedl do auta.

Nick dorazil do kanceláře chvíli po něm. „Nestačil jsem koupit kafe," povzdychl si a Lee zaznamenal na jeho tváři únavu.

„Jsi v pořádku?" dotázal se kolegy a ten jen potřásl hlavou. „Jsem, jen jsem se moc nevyspal," odvětil Nick, zívl a pak se usmál „jdu pro to kafe, dneska hodně, hodně silný," mumlal si pro sebe potichu a šel z kanceláře do kuchyňky. Za chvíli se vrátil s dvěma hrnky voňavé kávy a jeden z nich položil před Leeho.

Od jejich prvního případu uplynulo už pár pěkných týdnů a Lee si jeho přítomnost v kanceláři rychle zvykl. Dokázala naplnit prázdné dny jeho života i dřívější ticho, prázdnotu a šeď kanceláře. Nick byl optimista a dokázal Leea rozesmát i ve chvílích, kdy si myslel, že to snad ani není možné. Společně už zvládli další případ a Lee velice rychle zjistil, že Nick je velice schopný detektiv. A že si možná ani lepšího parťáka nemohl přát. Teď se jim ale vyskytl jeden z mála okamžiků vzácného volna. Dopisovali spolu hlášení, popřípadě vypomohli některé z dalších dvojic kolegů, kteří v oddělení pracovali, s jejich případy.

Čas se vlekl líně a pomalu a poklidné odpoledne jim narušil maximálně jejich ukecaný ajťák s nějakým drbem nebo asistentka Jane, která se v poslední době ochomýtala v jejich kanceláři až podezřele často.

„Že by klid před bouří?" dotázal se Nick, když bral z tiskárny vytištěné hlášení, se kterým se zoufale mořil minimálně dvě hodiny, vložil ji do složky a podal Leemu.

„No neboj se, ono se něco objeví, tady není nikdy dlouho klid," ujistil ho Lee, zatímco vkládal do složky od Nicka fotografie a svoje hlášení z posledního případu.

Jenže jeho slova se vyplnila prakticky ihned a zdánlivý klid vzal okamžitě za své. Když Leemu zazvonil telefon, jeho intuice mu vyslala varovný signál. Že by? „Stevenson," ohlásil se neznámému volajícímu a chvíli poslouchal. Nick naproti u stolu zbystřil. Jeho kolega se tvářil vážně, pozorně poslouchal a pak chvíli hovořil. Poznal podle vyjadřování, že mluví se ženou. Když ho slyšel, jak si domlouvá čas a místo nějakého setkání, zpozorněl ještě víc. Tušil, že to nebude soukromá schůzka, protože se s volající Lee rozloučil se slovy „ano, přijedeme tam" a doplnil ho pozdravem na rozloučenou.

Když položil telefon, na chvíli neříkal nic a zadumaně hleděl kamsi do kouta kanceláře. „Tak co se děje," Nick pomalu napětím vyskočil od stolu a koukal zvědavě na svého kolegu.

Lee se probral z přemýšlení a podíval se na něj. „Hm, teď mi volala nějaká paní Frostová. Prosila mě o schůzku, že je to naléhavé a důležité, ale že nám to poví osobně, do telefonu nic nechtěla říkat," oznámil zadumaně Nickovi.