Freedom [DOKONČENO]

Chapter 5

Levi
16:30

Neměli jsme času nazbyt. Odešli jsme do budovy soudu. Odešel jsem se na toalety převléct do něčeho slušnějšího, abych nedělal problémy.
Jednaní bylo dlouhé a nudné. Stále se rychle unaví, po svém zranění.

,,-Nezletilý Levi Ackerman narozen 25.12. roku xxx se svěřuje do pěstounské péče Grishovi a Carle Jägerovým-"

Kouknu na Carlu, která sedí kousek ode mě. Ona se však soustředí na zbytek obvinění. O tomhle jsem neměl ani sebemenší tušení. Překvapení jsem však na sobě nenechal znát.
Po ukončení soudního jednání Grisha odjel zpět do nemocnice a já s Carlou odešel ven.

,,Pojedeme ještě nakoupit, ano?"

Usměje se na mě a já jen přikývnu. Jsem stále ještě v šoku. V hlavě furt slyším tu jednu a tu samou část.

***
17:30

Uběhne skoro 15 minut a Carla zaparkuje u obchodního centra. Vystoupí a mávne na mě, abych vystoupil také. Jakmile tak učiním, auto zamkne a společně jdeme v tichosti dovnitř.

,,Možná by bylo fajn, abych ti to vysvětlila, že?"

Zeptá se mě s úsměvem a já přikývnu.

,,Jo, fajn by to bylo."

Po mých slovech si všimnu jak zvážní.

,,Víš, mýma rukama prošlo už hodně dětí s různými problémy a vše jsem dokázala vyřešit. Zahojit každou ránu na duši. I děti s největšími problémy jsem viděla usmívat se a smát se. Vždy mě to těšilo a hřálo u srdce. Je to důvod proč miluji svou práci. Jen... Tvůj případ je pro mě jiný. Chci ti dát v životě druhou šanci. Víš, mám pocit, že to tak má být."

Chvíli nevím, co na to říct. Ona se na mě usmívá a cítím, že to myslí opravdu vážně.

,,Děkuji ti. Za všechno."

Pousměji se, což ji potěší natolik, že jí v očích zajiskří štěstím.
Vejdeme společně do obchodu.

,,A tvému manželi ani Erenovi to nevadí?"

Po mé otázce Carla znovu zvážní.

,,Hodně jsem o tom s nimi mluvila. Erenovi by to nevadilo, ale Grisha, můj manžel a jeho otec, má v hlavě od rodičů vtlouknuté, že si má dávat na lidi z nižších společností pozor kvůli špatnému jménu a já nevím, co ještě. Chci mu ukázat, že by jsme si měli být rovni. Stahuje Erena ke svému názoru a on ho poslouchá jen pro to, aby na něj byl táta hrdý. Vím, že je to hodně zmatené, ale-"

,,Není. Setkal jsem se s tím už v minulosti. Chápu, co myslíš."

Přeruším ji a ona si oddychne, že mi nemusí nic vysvětlovat.
Začne dávat potřebné věci do košíku.

,,Jak se ti podařilo je ukecat, aby jste mě mohli mít v pěstounské péči?"

,,Eren má ještě nevlastního bratra Zekea. Grisha jej má z prvního manželství. Je o rok starší než Eren, tudíž je starší o dva roky oproti tobě. No a on s názory svého otce nesouhlasil. Hodně se hádali, když jsem byla v práci. Zeke to nevydržel a odešel žít ke své matce. K nám už jezdí jen na víkendy a baví se spíš jen se mnou a nebo s Erenem.
Samozřejmě, že Grisha s pěstounstvím nesouhlasí, ale ví, co způsobil a já mu to nechci odpustit. "

,,Takže ti to povolil, aby si tě udobřil?"

,,Správně."

,,A udobřil?"

,,Více méně, ale ne stoprocentně. Beru Zekea jako vlastního syna a má se mnou lepší vztah než se svou biologickou matkou. Zůstanu naštvaná ještě hodně dlouho. "

,,Kdy se to stalo? "

,,Před měsícem."

Jen chápavě přikývnu. Dojdeme ke kase a skládáme věci do tašek. Tašky odneseme do auta.

,,Zajedeme ještě pro tvé věci a pak domů."

Oznámí mi a já přikývnu. V nemocnici mi přišel Eren docela milý, i když je pravda, že vždy, když přišel jeho otec do pokoje, tak dělal, jakože se nic neděje a byl trochu jiný... Nemá cenu o tom přemýšlet.

***
18:00

Cesta trvala asi půl hodiny. Stojíme u vchodových dveří. Už teď se stydím za to, jak to tu vypadá. Otevřu dveře a vejdu. Carla mě následuje. V pokoji si vezmu vše potřebné. Většina mých věcí jsou knihy a skicáky s kresbami. Odejdu z pokoje do obýváku. Carla prochází místností a čeká než si dobalím. Odemknu skříň a vezmu umělecký kufřík, který odnesu i se svými věcmi ke dveřím.

,,Můžeme jet."

Upozorním ji a ona přijde ke mně. Společnými silami vše odneseme do auta, i když toho není mnoho.