Lukas a já je novela o (plánovaných) osmadvaceti kapitolách autorek Evičky a Klárky vystupujících společně na účtu @Szabi-writers. Pokud jste už na něco z jejich dílny narazili, pak víte, co čekat – bravurně vykreslené postavy, trochu ztracené krásné kluky, naprosto pohlcující styl psaní, nenápadný humor a realistický pohled do dospívání a hlavně do lidské psychiky.
Upozornění: V době, kdy tohle píšu, má příběh 5 publikovaných kapitol.
Varování: vulgarismy, mentální problémy
Doporučený věk: 15+
Asi před rokem mě naprosto pohltily příběhy Pátá minuta je o nás a Neexistence (aktuálně dostupné jen na webové stránce szabi.cz), takže když mi přišlo upozornění na nový příběh Lukas a já (a o několik týdnů dříve Souhvězdí strachů), neváhala jsem a opět nelitovala.
I když bych ráda, nechci sklouznout k rozplývání se nad postavami a jejich osudy z jiných příběhů, proto jen řeknu, že všechny příběhy autorek stojí za pozornost ať už kvůli již zmíněnému osobitému jazyku, propracovaným charakterům, nebo (a nečekala bych, že to někdy řeknu) středoškolskému prostředí. Ale o tom všem později.
Jak je patrné z anotace, příběh se točí kolem středoškoláka Nigela Clanea, pro kterého byl až do posledního odehraného (a prohraného) zápasu hokej jakýmsi únikem z reality. Jeho svět je totiž plný chaosu, překřikujících se myšlenek, pochybností, existenciálních otázek... a taky jednoho hezkého protihráče.
Úzkost a panické ataky ale přicházejí i ve chvílích, kdy to člověk nečeká, a Nigel v záchvatu úzkosti uprostřed klíčového momentu, kdy mimo jiné čelí tomu sexy protivníkovi Loganovi, jednoduše vyjede z brány. Už se nevrátí a první kapitola končí jeho trefnou sebereflexí:
„Takže tohle jsem teď já a můj svět, těší mě. Brankář, kterému mrdlo."
S každou další kapitolou mě nepřestává udivovat a dojímat popis Nigelovy psychiky a postoj k ní. Slyšíme všechny jeho myšlenky – okamžité reakce na to, co se kolem něj děje, na to, co mu lidé řeknou, i na to, co si jen myslí, že mu řeknou. Vidíme, jak se mu v hlavě všechno protíná, přepíná a v určitých chvílích dochází až do momentu, kdy se všechny ty domnělé i reálné podněty slijí v jedno a Nigela zasáhne tlak na hrudi, brní mu konečky prstů, svět kolem náhle ztichne a on přestane dýchat. Nemůže.
Je to syrové, děsivé a matoucí, přesně jako jsou opravdové ataky. Nepotřebují vysvětlení a většinou nepotřebují ani podnět.
Samozřejmě nechybí starostlivá máma, která syna zásobuje třezalkovými bonbony, trochu šílený trenér ani vtípky z hokejových šaten a sprch.
A provokace se sexy útočníkem, které nepopiratelně definuje chlapecká puberta, a čtenář je asi stejně nedočkavý každé odpovědi jako Nigel.
„Jsem stoprocentně rozhodnutý, že neodepíšu. Takže mám pak asi zase nějaký blackout, když v rychlosti nacvakám: ‚Chceš mě zmlátit?'"
Kromě uhrančivého Logana a nekonečného víru v hlavě se Nigel potýká i s typickými problémy středoškoláka. A tím opravdu myslím typickými – od testů z chemie na aminokyseliny přes potrhlé fantazie nejlepšího kamaráda až po prohry s bratrem ve videohrách. To všechno, aniž by příběh ztrácel na tempu nebo autentičnosti.
Vy, kteří mě znáte trochu líp, víte, že postavy jsou pro mě zásadní. A taky že většinou nečtu v ich-formě a neholduju YA fikcím.
Jenže tenhle příběh má všechno, co by měl mít – styl psaní vás okamžitě vtáhne do děje a pochybuji o tom, že vás pustí. Stejně jako Nigel, protože toho kluka nejde nemít rád. Protože všechny ty pochybnosti i strachy už v určité intenzitě zasáhly snad každého z nás, a přestože si Nigel uvědomuje, že jsou úzkosti jeho součástí, dokáže se nad ně i povznést a zasmát se. Sám sobě, svojí smůle, svojí hlavě.
A asi i proto je tak sympatickou postavou, se kterou se člověk neskutečně snadno ztotožní. Aspoň já to tak měla – Nigel jako by, zatímco mi ukazoval kousky sebe, poodhaloval i části mě samotné, které jsem možná do té doby neznala. Nebo předstírala, že neznám.
Zítra vychází další kapitola a já se nemůžu dočkat, co mi o sobě zase poví. Co se dozvíme o Loganovi, jestli si Nigel s Derekem konečně pořídí pláště na laborky a jak dopadne další zápas. Protože tahle romantická oddechovka plná hokeje a dospívajících kluků by rozhodně neměla ujít vaší pozornosti!
ČTEŠ
Recenze
RandomAneb všechno, co mě v poslední době baví a co si zaslouží víc fanoušků: od příběhů a knih, přes filmy a seriály až po podcasty a hudbu.