Wicked Game✔️

17. kapitola - plány

Zpráva z pošty ho překvapila natolik, že do konce směny nemohl přestat myslet na to, kdo mu co poslal. Nic si neobjednával, neměl na to peníze. A většinou mu veškerá pošta chodila vždy až domů do schránky, včetně balíků, které zůstávaly ležet před domem. I Marka to zmátlo, viděl to na jeho zamyšleném obličeji. Od té doby, co mu tu zprávu ukázal, spolu prakticky vůbec nepromluvili. 

Když směna skončila, Mark ho okamžitě hodil na poštu. Řekl, že počká v autě, zatímco Alex šel tak rychle, jak jen mohl, aby si tu zatracenou poštu vyzvedl. Dva balíky. Jak asi budou velké? A co v nich bude? Na krátkou chviličku se mu do hlavy vplížila Ava. Že by mu ona něco posílala? Pokud je ale hlídaná, jak by se jí asi povedlo dojít až na poštu a poslat balíky. To je záhadou. Pomyslel také na starostu. Bylo to pravděpodobné, pokud už ví o jeho plánování.

Z pořadníku si vytiskl lísteček s číslem sto osmdesát a s nelibostí zjistil, že se na poště vyskytuje více lidí, než v celém městě. Sedl si na jednu z posledních volných židlí a zrak upíral na televizor, na němž každou chvíli blikala červená světla s čísly. Přepážek je celkem sedm, ale ze všech jsou otevřené pouze tři, z nichž jedna slouží čistě na výpisy z trestních rejstříků a další podobné věci. Musel si tu zkrátka vysedět důlek, než na něj přijde řada.

Z kapsy černých džínů vytáhl svůj telefon a zjistil, že mu přišly další dvě zprávy od Liama. Nechápe, jak se někdo, jako Liam, může snížit k tomu, aby ho spamoval. Co když  ale o těch balících ví a snaží se ho upozornit? Co když dokonce ví o tom, co v nich je? Spěšně rozklikne chat s Liamem a projede všechny jeho příchozí zprávy. Nenachází se v nich však nic o tom, co by ho na poště mohlo potkat. Nachází se tam pouze zprávy typu, že to s těmi penězmi nemyslel tak, jak to podal. Že mu chtěl jen pomoci. Znovu ho v hlavě bodá myšlenka na to, že Liam nebyl ten, kdo mu peníze hodil před práh domu. Kdyby to totiž byl on, vzal by si je zpátky. Hlavně Liam nikdy nelituje svých slov a neomlouvá se. Nikdy. Jenže tyhle zprávy působí, jako by se mu nenápadně snažil omluvit. Zřejmě Liamovi někdo udělal tlustou čáru přes rozpočet, když mu ty peníze dal. Kdo to však byl?

Od přepážky se ozve podrážděný ženský hlas: „Číslo sto osmdesát!"

Alex zvedne hlavu a zjistí, že jeho číslo vyvolávaly už třikrát. To se znovu tolik zamyslel? Každopádně s tryskami u zadku vstane a přejde k přepážce číslo tři, za níž sedí žena s velkými proporcemi, rozvalená na točící židli a přes velké dioptrické brýle ho propichuje zlostným pohledem. Nespraví to ani omluva, kterou ji právě daroval. Žena se jen zašklebí a přes malou škvíru ve skle převezme jeho občanský průkaz. 

„Podle esemesky, která mi přišla dneska ráno, bych tu měl mít dva balíky," řekne, aby upoutal její pozornost, zatímco do systému zadává údaje z jeho občanského průkazu. Když se na něj stočí její vědomí, ukáže ji displej telefonu s onou zprávou z dnešního rána. 

Žena zničehonic vstane a odejde do zadní části pošty, kam mají přístup pouze zaměstnanci. Na telefonu mu cinkne další příchozí zpráva. Tedy alespoň si myslí, že je to příchozí zpráva, než se podívá na telefon a zjistí, že se jedná o upozornění z facebooku. Přejede prstem po displeji a zobrazí se mu událost. Pozvánku mu poslal samotný Jackson Blackburn, nad čímž se pozastaví. Nemá však cenu tomu teď věnovat čas. Pozvánka se týká Halloweenské párty v Contigu přesně za týden. Už o té párty mluvil i s Markem, ovšem nijak se nedomluvili. Věděl, že Mark si bere volno každý Halloween, aby si také nějakou párty užil. Letos je však všechno naruby a oni nemají zdání, zda si ještě něco někdy užijí naplno. 

Žena se vrací s menšími obálkami, které se zdají být však pořádně natřískané papíry. Kdo mu co ksakru poslal? Pozoruje, jak si žena dosedá zpět, přičemž z tiskárny, hned vedle monitoru, vyjede papír, který uchopí a přes tu škvíru mu ho podstrčí i s propiskou.