Wicked Game✔️

4. kapitola - odhodlání

„Jak to myslíš, že ti řekla, že to byl Liam?" ptá se ho Mark druhého dne odpoledne, když se Alex nečekaně objeví v posilovně, kde Mark pracuje. Celou noc nespal a prakticky ve škole neupínal svou pozornost na nic jiného, než na plavovláska, který měl způsobit onu nehodu. Ava mu sdělila jen jméno, nic dalšího k tomu neřekla a navíc už se jí nemůže ani zeptat, protože brzy ráno odletěla i s otcem do San Diega. Navíc mu napsala jen prostou textovku, že už je v letadle a od té doby se neozvala.

Alex se tím užíral celou dobu a při sledování plavovláska nedával ani jednou pozor na to, kdo všechno ho sleduje. Proto, když šel na poslední hodinu, zastavil ho samotný Blackburn s tím, že se do toho projektu ponořil trošku víc, než by měl. A že jim má dát pokoj, jinak poletí z týmu. To bylo vůbec poprvé, co Jackson připletl nějakou školní věc do jejich týmu. Alex se však vymluvil, že nesleduje je, ale že má pokaždé vždy stejnou cestu. Samo sebou mu to Blackburn ani trochu nevěřil, ale tím se nezaobíral. Zarazil ho jen jakýsi vítězný pohled, jenž mu byl věnován samotným Liamem. Nevšímal si ho však a pokračoval dál, jako kdyby se nechumelilo. 

„Prostě mi jeho jméno pošeptala do ucha," odpovídá, zatímco zvedá činky ze závažím nad svou hruď. Celou dobu se v něm shromažďuje nepřiměřená dávka zlosti, kterou by si nejraději vybil na samotném Liamovi. Jenže tím by si mohl podepsat ortel smrti, protože napadení spolužáka, kdekoliv a nejen na školních pozemcích, se trestá okamžitým vyloučením. Vše projde jen bohatým. 

Rozhodl se nakonec svěřit jedinému člověku, kterému by byl ochotný věnovat svůj život do vlastních rukou. Mark ho nikdy za ta léta nezklamal, a i když je starší, vždy ho upřednostňoval před jakýmkoliv jiným přítelem či přítelkyní. Sice o něm měl občas své pochyby, ale pokaždé mu dokázal opak. Nemá cenu o něm pochybovat. 

„Víc nevím," dodá podrážděně a s vypětím všech sil vyzvedne činku nad svou hruď. Krev se mu hrne do hlavy, zatímco vztek ani trochu nepolevuje. Mark mu asistuje, což ho ještě víc vytáčí. Proto činku hodí zpět do stojanu a zvedne se. Tou rychlostí se mu zamlží před očima a on jen chvíli vidí nepřiměřené prázdno, zatímco hlasy ostatních posilujících slyší jako by z dálky. Zvedl se až příliš rychle.

Vydýchává přebytečný vzduch v plicích a po nějaké chvilce se mu pohled rozjasňuje. Vidí před sebou klečet Marka, kterak mu něco potichu říká. Neslyší však co, protože ten hluk kolem něj je najednou do nebe volající. Spěšně zavře oči a znovu si oddechne. 

„Nakládáš si toho moc, ty idiote," vynadá mu Mark, načež on otevře oči a zjišťuje, že má Markův rozkrok na chviličku před svou hlavou, než se mu zase ztratí z dohledu. Vytáčí ho teď naprosto vše. I to, že se mu zničehonic postavil jen z toho blbého pohledu. Hodí si nohu přes nohu, ale nejraději by něco nebo někoho roztřískal. Ví toho najednou tolik, ale nemůže s tím absolutně nic dělat. Jen čekat. 

„Mám nehoráznej vztek!" přizná se, zatímco boule v jeho kraťasech mizí, proto nohy zase rozpojí od sebe. „Mám hlavu přeplněnou vším možným a netuším, jak s tím kurva naložit!"

„Potřebuješ se na něčem pořádně unavit," konstatuje Mark to, co je mu jasné. Nejlepší by bylo, kdyby si svoje mindráky mohl vybít na starostově ksichtě. Jenže to by ho stálo mimo jiné celou jeho budoucnost a on nechce být známý po celém městě jako ten, kdo si zmařil budoucnost. Ne, on na to musí jít chytře. Musí nalákat Liama do nějaké pasti, kterou si pro něj přichystá. „Vstaň!"

Poslechne, protože kdyby tu zůstal sedět ještě chvíli, asi už by mu přeskočilo. Jde za Markem, který ho vede přes celý sál posilovny, kde se to hemží namakanými chlápky či štíhlými a zpevněnými ženštinami. Mark po cestě zdraví několik z těch lidí, kteří pak upřou zrak na něj, on si jich však nevšímá a dochází až k velkému, červenému boxovacímu pytli, který se před ním vyjímá jako nějaká spása z hlubin černé díry. 

Mark sáhne do plastové krabice opodál a podá mu rukavice. Alex neváhá a bez jakýchkoliv námitek si je nasazuje, přičemž se na svého přítele vyzývavě podívá. Mark vždy najde něco, čím jeho  emoce alespoň trochu zklidnit.

Když začaly jemu a jeho matce ty neskutečně zdlouhavé horory s jeho otcem, Alex začal po nějakém čase trpět panickými záchvaty. Nedokázal usměrnit veškeré emoce, které se mu lepily na paty jako žvýkačky po zemi, a všechny se začaly nahrnovat do obrovského klubka, které na něj útočili každou vteřinu. Nezvládal jejich přívaly a mnohokrát se stalo, že i z nedostatku kyslíku nakonec omdlel. Když se pokaždé potkal s Markem, dokázal mu poradit, jak se těchto stavů zbavit. Někdy jeho rady fungovaly, někdy ne, ale alespoň neomdlel. Je mu dodnes vděčný za tolik věcí. Nedokázal by je spočítat ani prstech obou rukou. 

Starší z nich se postaví za pytel, zatímco Alex do něj začne ze všech sil bušit. Neuvědomuje si, že každá ta rána ventiluje každičkou emoci, která jím od včerejšího večera proběhla. Z očí mu začínají padat slzy, zatímco na něj začíná doléhat důsledek včerejšího zvratu. Jeho nejlepší přítelkyně, na kterou ještě včera chtěl mít nějakou páku, aby ji mohl strhnout dolů, mohla být po smrti. Mohla prostě jednoduše zemřít a nikdo by to neřešil. Jednalo by se o neštěstí. O nic jiného. 

„Jen to ventiluj!" křikne na něj Mark zpoza pytle a Alex se do ran pustí ještě s větším přesvědčením. Místo pytle před sebou vidí obličej starosty Brennera, který by pro moc udělal cokoliv. Včerejší večer mu to potvrdil. Nikdy před tím rodinu Brennerových neřešil, nezajímali ho a netušil, proč je jimi Ava tak posedlá. Ovšem pokud prožívala to, co on prožívá dnes, pak ji chápe v plném měřítku. Co všechno ještě věděla a nepodělila se o to? Věděli snad Leerovi nějaká další tajemství? A co federálové? Jak reagovali na to, když se dozvěděli, že šerifova dcera přišla k úhoně kvůli jejich stupidnímu úkolu?

„Dostaň to ze sebe!" znovu na něj křikne Mark a Alex pytli uštědří poslední, tu nejsilnější ránu, která povalí i samotného ostříleného Marka. Alex vykoukne zpoza houpajícího se pytle, kde jeho nejlepší přítel leží na zemi a překvapeně se na něj kouká. Zřejmě netušil, jaký vliv jeho slova a hlas mají. Netušil, že ze všech daných osob kolem něj mu pomáhá nejčastěji a nejvíc. 

„Kurvá, kámo," udělá uznalou grimasu, zatímco vstává ze země. „S boxováním pomáhám fakt často, ale stalo se mi jen párkrát, že mě někdo dokázal povalit i přes tuhle hroudu na zem. Většinou jsou to ti týpci, co maj větší kozy, než jejich stará."

Z Alexe nekontrolovatelně vyjede hlasitý smích, čímž na sebe upoutá pozornost. A najednou ho zbystří. Přiléhavé černé sportovní legíny, bílé triko s nápisem Rockwellské střední školy a těmi jeho průzračně modrými kukadly, kterýma na něj zase vyzývavě kouká. Jako by přesně věděl, na co myslí, při pohledu na něj. Jako kdyby spolu hráli nějakou zvrácenou hru kdo z koho. 

Společnost mu dělá Jackson, který ho taktéž propichuje pohledem, což se setkává s nesouhlasným mlasknutím z Markovy strany, jenž je také stačil zbystřit. Alex se zhluboka nadechne a kouká se do plavovláskových očí déle, než je zdrávo. Tentokrát to nebude on, kdo jako první uhne pohledem. Ukáže mu, že se ho nebojí. Ani za mák. Teď už nemá proč. Teď se musí Liam Brenner bát jeho. A nejen on, ale všichni jeho druhu. Namyšlení, snobští a bohatí vydřiduchové. 

„Dostanu ho do kolen," pronese spíš sám pro sebe, než pro Marka, ovšem ten se nepatrně usměje. „Začnu hrát tu jejich hru, ale podle vlastních pravidel. To přísahám na svou nejlepší přítelkyni."

„Jsem v tom s tebou kámo," pronese Mark, což ho překvapí. Liam přesune svůj pohled, a tak se Alex může podívat na svého nejlepšího přítele. „Pokud je to tak, jak řekla ta Ava, pak je potřeba je všechny dostat z jejich funkcí. Takže jsem v tom s tebou. Aspoň pro začátek."

Alex se s odhodláním podívá zpět. S odhodláním, které jasně říká, že Liam i jeho otec půjdou ke dnu. Ať ho to stojí, co chce.