Wicked Game✔️

22. kapitola - spravedlnost

Otevírá obě oči se strachem, že znovu uvidí tu bílou stěnu, která se před ním rozkládala. Hlavu má jako jeden velký bolavý střep, do něhož každou chvíli někdo tluče. Srdce má stažené neskutečným pocitem paniky, zatímco se nutí pravidelně dýchat. Když zbystří bílý strop s pochmurnou oranžovou září uprostřed, zapomene, jak se vůbec dýchá. Poznává sice, že leží, ale ta bílá stěna ho tak ochromuje, že se v jeho plicích nachází málo vzduchu. Hrozně málo vzduchu. 

Uvědomí si, že někdo drtí jeho ruku, zatímco se ozývá šeptání a chlácholivá slova. Přinutí se tedy mírně naklonit hlavu do strany, kde nachází ustaraný a unavený obličej svého nejlepšího přítele, který sedí vedle postele. Panika se zmírní a on může zase pravidelně usměrňovat respiraci. Vzápětí mu i dochází předešlé události.

Byl vysvobozen federály. Nakonec se jim přece jen povedlo dostat ho z toho proklatého vězení Brennerových. Znovu však pocítí strach a pohlédne na Marka ještě s větší vervou. Zatkli Liama, který mu chtěl na poslední chvíli pomoci. Který držel nůž pod krkem svého bratra a sliboval mu smrt, pokud by jim nepomohl. Slyší i slova, kterými ho William obdařil před tím, než vůbec zaútočil. Že pokud mu ani on sám nerozváže jazyk, pak s ním Brenner skoncuje. 

„Buď v klidu," utěšuje ho Mark tichým a jemným hlasem. Jeho stisk ještě víc zesílí. Pamatuje si na časy, kdy tohle Mark dělával. Bylo to v čas, kdy dostával panické ataky zničehonic. Kdy provozovali nějakou činnost, ovšem na Alexe to přišlo. Mark ho vždy buď objal nebo ho prostě chytil za ruku, klidně i na veřejnosti, aby se Alex cítil alespoň trochu v bezpečí. A ono to zabíralo. Teď je to však jiné. Nemá strach ani o sebe, ani o svou matku. Tady jde o Liama. O jeho Liama. „Tvoje máma i Lisa jsou v pořádku. Lisu hlídají moji rodiče a tvoji mámu jsem poslal domů spát. Byla tu celý týden."

Přesně jak Alex předpokládal, Mark má za to, že se Alex strachuje o svou rodinu. Ten pocit, že jsou obě ženy v pořádku ho sice trošku uklidňuje, avšak obraz Liama mu nedává pokoje. Musí ze sebe nějak dostat slova. Nemluvil od té doby, co ho Brenner zamkl v tom sklepení či co to bylo. Nemluvil s nikým, neodpovídal. Mlčel jako hrob. 

Pak si však uvědomuje, co Mark řekl a snaží se vytáhnout na posteli výš, aby mu viděl do obličeje pořádně a mohl vnímat každý detail. Prý tu byla jeho matka celý týden. Celý týden. To spal tak dlouho? Ano, sice potřeboval uvolnit své zbité a potlučené tělo a oddat se příjemnému, ničemu neškodícímu spánku, ale že by spal týden v kuse? To je přece nesmysl.

„Po tom, co jsi omdlel v sanitce," pouští se Mark do vyprávění, zatímco se Alexovi povede mírně se vytáhnout. Celé tělo má však jako jeden ohořelý uhlík. Zničený a popálený. Sílu do žil mu však vhání fakt, že jeho zmrzačená noha je obalena sádrou. Prsty na ní cítí, takže se pomalu uzdravuje. Další element k uklidnění. To jde však vedle, zajímá ho, co mu Mark sdělí, „tě nemohli probudit. Napojili tě na přístroje, ale tvoje tělo bylo bez reakce. Doslova, během jízdy do nemocnice tě museli oživovat. Povedlo se jim to, ale přišli na to, že máš vnitřní krvácení a dvě žeberní kosti zlomený. Nebyli si jistí, jestli ti jedna z nich neprotrhla plíci. Vezli tě rovnou na sál. Nakonec to dopadlo dobře, ale když ses neprobouzel ani po dvou dnech, přesto, že přístroje hlásili, že máš vše v normě, snažili se přijít na to, co je tou příčinou. Upadl jsi do kómatu."

Neví, jestli je toho na něj moc, ale rozhodně si přijde, jako kdyby na něj spadla tíha celého světa. Poslouchat, co se s ním dělo, zatímco on byl ztracen v černé tmě, která jako by trvala jen malou chvíli. 

„Už uběhl týden a půl od toho, co tu ležíš," sleduje, jak si Mark utře zvlhlé oči do rukávu volné ruky. „Byl to ten nejhorší tejden v celým mým posraným životě." Pokud někdy pochyboval o Markovi, pak by se měl okamžitě sfackovat. Ten kluk tu pro něj byl už od malička. Od malička mu pomáhal a bránil ho před dětmi, které mu chtěly ublížit. Namočil se do věcí, do nichž se namáčet vůbec nemusel. Byl to on, kdo z něj z části i udělal osobu, jíž je dnes. Dříve ho pokládal za někoho, kdo má jen hezkou tvářičku a záleží mu jen na sexu. Kdyby potkal své staré já, zakroutí mu za to krkem.