Wicked Game✔️

18. kapitola - konverzace

Čas, jako by běžel od toho zjištění mnohem rychleji. Ta beznaděj, která Alexe dusila, se úplně celá vytratila a nahradilo ji to znovuobjevené odhodlání vyhrát. Hodlal vyhrát, když měl v rukávu tolik triumfů a nehodlal se nechat nikým ani ničím zastavit. Ani svými vlastními pocity zrady, které se točily kolem Matta, jenž celou dobu dělal, jako že je jejich spojenec. Alex se snažil zachovávat přátelskou tvář, ale tím, že věděl o Mattově podvodu, to šlo zkrátka hůř. Přesto, jako by Matt nevycítil jeho nenávist. Nebo spíš mu byla jedno.

Nehodlal se nechat zastavit ani pocity kolem Liama, který kolem něj na chodbách školy kroužil, jako nějaký pták, který si vyhlídnul svou kořist. Přesto na něm Alex poznal, že je ve stresu z toho zkráceného času Willova ultimáta. A litoval ho, cítil každé jedno bodnutí ostrého předmětu do jeho srdce, když věděl, že i on si brzy zasadí ránu. Ránu, která Liama stáhne dolů.

Napsal mu esemesku, v níž ho vyzývá, aby se s ním v pět hodin večer setkal ve škole. Vzhledem k tomu, že škola je každoroční organizátor Halloweenské noci pro mladší studenty, je škola otevřená celý týden až do osmi hodin večerních. Probíhají tam přípravy na různé maškarní převleky pro profesory či různá příprava stanovišť pro stezku odvahy, která se pořádá každý rok na školním hřišti přesně o půlnoci. Škola nešetřila ani na tom, aby si najala profesionální herce z únikových her, kteří nahání opravdu strach. Pamatuje si  na svůj první ročník a stezku odvahy. Myslel si v jednu chvíli, že se do slova počůral i pokálel. Naštěstí přežil, i když se mu o tom zdálo ještě dva týdny. 

Do školy proklouznout nebyl problém. Nikdo si ho nevšímal a ti, co si ho všimli, si mysleli, že jim jde pomoct. Zaplul do učebny anglické literatury ve druhém patře a poté napsal Liamovi esemesku, že na něj čeká právě tam. 

Chodí z místa na místo a neustále kontroluje displej mobilu. V hlavě mu stále rezonuje, že už se vše blíží do finiše. A že on vyhraje, prostě musí. Pokud by selhal, pak si nad sebou podepsal oprátku a to samé nade všemi, které do toho zapletl. Mark už by se nikdy nesměl vrátit zpět, to samé jeho rodina, která by musela začít od začátku. Avu by pravděpodobně stihl daleko horší trest za ty dopisy. Stejně tak, jako jejího otce. Pokud by se starosta doslechl i o její babičce, i s tou by byl pravděpodobně amen. Pochybuje, že by starosta měl nějaké morální zásady. Jde mu jen o moc. Stejně jako jeho synovi Willovi. Jen o Liamovi si zkrátka neumí udělat pořádný obrázek. Pořád je opředený tajemstvími. 

To je možná to, co na něm Alexe celou dobu fascinuje. Ta záhadnost. To kolo bludných otázek, které se neustále točí a nutí ho hádat, co si plavovlásek v jistých situacích myslí. Netuší, kdo Liam Brenner je a je dost možné, že po dnešku už to ani nikdy nezjistí. Hodlá mu zasadit smrtící úder, s nimž ho stáhne sebou pokud to nevyjde. Musí z něj dostat cokoliv. Musí pokládat otázky přímo bez úsměvů a přetvařování. Musí ho donutit něco důležitého říct. 

Postaví se k oknu a sleduje školní pozemky, na nichž pobíhají učitelé a vymýšlí stanoviště. Lakrosové tréninky, na něž už přístup nemá, byly kvůli Halloweenu zrušené. Přišel mu o tom v pondělí ráno mail. Jako by si kouč nevymazal jeho mail ze seznamu. Možná třeba ještě počítá s tím, že se Alex sebere a bude stejně tak dobrý, jako před tím, než se všechno semlelo a on v hlavě neměl nic jiného, než případ.

Nakonec na chodbě uslyší tiché kroky, a tak usedne na lavici, zapne diktafón a mobil strčí do kapsy v mikině. Ozve se vrznutí dveří a dovnitř vstoupí pomalu a s božskou jistotou plavovlas, který ho opět ohromí tím, jak elegantně a nadpozemsky působí. Má na sobě bílou košili zastrčenou v černých společenských kalhotách. Plavé vlasy má tentokrát v rošťáckém rozcuchu a na očích brýle. Na krku se zaleskne zlatý řetízek s přívěškem prosvítajícím pod bílou košilí.