Náhradní rodiče

We're dancin'a table...

Pohled Harryho

Stavili jsme se v KFC. Samozřejmě se tam zdrželi pár minut navíc. Objevili se tu naše fanynky, které byli tak strašně neodbytné. Mám je rád opravdu všechny jen ne vždy mám čas na podpisy.
,,Lidí uděláme to jinak. Dneska se pouze podepisuju. Spěcháme. Dáme s Louisem jednu písničku a jedem."
,,Jooo" ozvalo se celé publikum
Prvně jsme udělali dvě řady.  Bylo jich tu asi kolem čtyřiceti.
Všem jsme se podepsali. Nakonec jsem se ještě ptal zda jsem na nikoho nezapoměl. Domluvili jsme se a zazpívali Louisovu písničku "Miss You".
Fráze z toho mi připomíná staré dobré časy. " We're dancin' a table" ( My tancujeme na stolech.) mi prostě připomíná best song ever.
S Mon jsme došli do auta a vyjeli. Chvíli jsme se bavili o tom táboře. Přišel mi to jako bezva nápad.  Aspoň chvíli vypadne z pánské společnosti. Myslím, že jsme toho na ní vybalili moc na ráz.
Další děti doma, já a Louis. K mámě jsme dorazili okolo sedmé večer.
,, Zlatíčko Harry. Tak ráda tě zase vidím." Vítala se se mnou máma
,, Ahoj mami také tě rád vidím. Dovol mi ti představit mou rodinu. Hlavně prosím nic neříkej. Ta naše princezna je stále samá modřina tak to nekomentuj. Pak ti to večer povykládám."
,, Dobře. A už sis našel konečně nějakou dívku?"
,,Ne. Moc dobře víš, že mé srdce patří Louisovi."
,, Dělám si srandu. Jsem moc ráda, že jste šťastní."
,,Jsme. Musím si s tebou pak promluvit ještě o něčem důležitém. Je tady vůbec táta? Dlouho jsem jej neviděl."
,, Přijde až ráno. Má dnes noční."
,, Dobře. Tak já jdu vzbudit ty ospalce a za chvíli jsme ve vnitřku."
,, Jasně. Dělejte zlatíčka nachystám vám jídlo."
,, Jupí a co jsi vařila?" Ušklíbl jsem se zvědavě
,,Fish and chips."
,, Boží. Já jdu pro ně za chvíli jsme u stolu."
,,Jen jdi Hazzoušku." Pohladila mě máma
Šel jsem tedy zpět do auta. V tuto chvíli jsme tu byli naším Peugeotem. Proč na sebe poutat zbytečnou pozornost, že ano.
Otevřel jsem kufr vyndal jsem z něj cestovku do které jsem úplně navrch dal bonboniéru pro mámu a plyšáka pro Gemmu.
,, Vstáváme. Už jsme na místě. Máma se těší tak pojďte"
Od Louise jsem dostal pouze zakňučení.
,,Jak ti mám před mámou říkat?"
,, Normálně jménem. Nebudem s toho dělat vědu." Usmál jsem se na ní a pomohl jí z auta
Ona mi úsměv oplatila a dnes sama od sebe obejmula.
,,Louisíčku pojď máma se bude zlobit."
,,Hmm" zase to jeho mrčení.
,,A když ti dám pusu vylezeš?"
,,Budu nad tím uvažovat." Nahodil zase svůj typickej úšklebek, kterým mě vždy odměkčí.
Louis teda vylezl a napasoval se mi do paží.
Mon na nás s úsměvem koukala a pak se přidala do rodinného obejmutí.
Vzal jsem tašku a šel domů. Tady se to vůbec nezměnilo. Všechno při starém. Na chodbě visí moje i Gemminy fotky na kterých jsme se smáli.
Mon si zde všechno prohlížela. Její oči zůstali na fotce,kde mi byli asi čtyři roky. Vlasy jsem měl ostříhané podle hrnce. Cukali jí koutky.
,, Nesměj se mi. Byl jsem na sebe v tom roce pyšný."
,, Když jsem byla malá. Měla jsem úplně stejný účes. Fotku mám u vás."
,, Teď je to už u nás. Zvykni si na to."
,, Dobře tak jí mám u nás."
,, Dětičky tak pojďte do kuchyně. Máte doufám umyté ruce?" Podívala se na mě podezřívavě máma
,, Ještě ne Anne." Odpověděl Louis
,, Harry vem je a ukaž koupelnu."
,,Jo dobře." Musel jsem souhlasit jinak by máma nezavřela pusu.
Ruce jsme si umyli a s úsměvem jsme šli do kuchyně. Opět jsem se cítil jako malý kluk, který se vracel ze školy. Ve dveřích na něj čeká máma s teplem v domě a uvařeným obědem.
,, Dobrý den." Pozdravila Mon mou mámu
,, Ahoj, jsem Anne. Normálně mi tykej a oslovuj jak se ti bude chtít. A jak se jmenuješ ty sluníčko?"
,,Jsem Monika."
,,Tak mě těší."
,, Mě také ." Usmála se na ní
Obdivuji její zvládání situace. Když bych se dostal do jiné rodiny asi bych brečel. Doopravdy. To Mon vlastně taky brečela. Včera i předevčírem. Poprosím mámu,aby zjistila co se děje.
,,Tak si sedněte. Co si dáte na pití?" Ptala se máma
,, Máš ten tvůj speciální mošt?"
,, Jasně tak ten? Všichni?"
,,Asi jo." Koukl Loui na Mon, která kývala hlavou jako ano
Máma šla do komory a já se ptal Mon.
,, Chtěl bych se jít s Louim projít. Musím si s ním promluvit a myslím, že naše hádky slyšet nemusíš. Nebude ti vadit, když bys zůstala s mou mámou?"
,, Jestli to nebude vadit jí, že zde má cizí holku."
Oba dva jsme s Louisem zareagovali.
,,Nejsi cizí. Jsi naše! Jsi Stylesová a Tomlinsonová. Vždy budeš vítána."
,,Copak se tady děje děti?" Vložila se do toho máma
,, Nic. Jen, že se půjdu s Louisem projít. Může tu být Mon s tebou?" Zeptal jsem se stejně to byla jen formalita
,, Může tu být. Budu ráda! A co ty Mon budeš tu chvíli se mnou?"
,,Jo budu. Jen mi kluci musíte slíbit, že si nenamlátíte."
,,Neboj." Uculil se na ní Louis a já jej objal ze zadu.

Dnes bude ještě jedna část večer.

Co si myslíte, že Harry po Louisovi chce?