II.

152 14 0
                                    

Vítr přinesl jiný zvuk. Něco, co do přírody nepatřilo. Vezl se v poryvech větru a zněl tuze sladce.

Byl to lidský smích.

Začal jsem pátrat po zdroji toho líbezného zvuku, a po chvíli jsem ho našel.

Mezi větvemi stromů jsem zahlédl pocuchané bělavé vlasy, jemně si s nimi pohrával vítr.

Náhle mi ten zvuk nepřipadal tak sladký. Nemohl jsem rozeznat, zda-li je to smích či pláč. Zaslechl jsem vlnu nadávek. Nevěděl jsem, na koho byly mířeny, ale smích po nich nabral temný odstín.

Vyděšeně jsem sebou trhnul a hlavou narazil do stromu. Vzlykající osoba se ohlédla.

CizinecKde žijí příběhy. Začni objevovat