,,To nic nevysvětluje!" vyčetl jsem mu a čekal, až z něj vypadne něco užitečného.
Můj vztek ale Nagita moc nepotěšil. ,,Nemusíš na mě hned křičet! Vím, že jsem hlupák, ale nemůžu za své city!"
Sklopil hlavu jako by se chtěl schovat před okolním světem. Nikdy jsem ho neslyšel křičet. Jeho zklamání ve mně vytvořilo pocit viny.
Bělovláskovo tělo se otřásalo v tichých vzlycích, za něž jsem mohl já. To ticho mezi námi jako by ničilo naše přátelství a každou vteřinu ho ubývalo. Jako bych ztrácel všechny naše vzpomínky.
Nevěděl jsem, jak svého kamaráda slušně odmítnout. Neobstál jsem v nejtěžší a pro mě nejdůležitější zkoušce.
ČTEŠ
Cizinec
FanfictionNetušil jsem, že potkám někoho jako ty. Ty jsi ve mně našel lásku, já v tobě kamaráda. Z poloviny tě nesnáším, ale stejně bez tebe nemohu být. Nakonec... Jsem rád, že jsme ti s Chiaki pomohli. ~ !Pravopisné chyby! !Odlišné chování postav! !Má nesch...
