XXV.

67 13 0
                                    

Z čirého zoufalství jsem se rozhodl udělat tu nejprapodivnější věc ve svém životě.

Lehce jsem se dotkl ruky mého přítele a on sebou vylekaně trhnul.

,,Co-co děláš?!" vyhrknul a snažil se z mého obličeje číst, co mám v úmyslu.

Přiblížil jsem mou tvář k němu, až mi byla blízkost mezi námi nepříjemná. I Nagitovi se to zjevně nelíbilo, avšak byl zvědavý, co udělám.

Přitiskl jsem své rty na jeho a vtiskl mu polibek. Nechtěl jsem mu tím dát najevo, že to cítím stejně, protože tak to není, jen jsem to bral jako omluvu.

Omluvu za všechny ty momenty, kdy si připadal jako páté kolo u vozu, kdy si myslel, že je k ničemu, kdy byl sám, kdy nevěděl, co dělat a kdy lásku nenáviděl.

Oddálil jsem se a jemu se po tváři kutálely slzy.

,,Proč?" vydechl tak tiše, že by ho i vítr přehlušil.

Já se namísto odpovědi zvedl a odešel. A Nagito nebyl jediný, koho to bolelo.

~

Omluvte můj divný popis polibku, naposledy jsem dostala pusu od rodičů :)

CizinecKde žijí příběhy. Začni objevovat