X.

80 15 5
                                    

,,Cože?" vyprskl jsem smíchy. Cizinec se jen tupě usmál, zdánlivě mu připadalo trapné, abych se smál jen já.

,,Hah, máš ze mě srandu," řekl s podtónem smutku. Když jsem se nepřestával smát, rozesmál se taky, ale po chvíli jsem nerozeznal, zda pláče či se směje. Schoval si tvář do dlaní a ignoroval mě.

,,Vždyť to snad ani nejde," namítnul jsem a pokoušel se podle zvuku zjistit, jak se cizinec cítí.

,,Ale jde," zvedl chlapec hlavu a po slzách nebylo ani stopy. ,,Jde to až moc dobře."

CizinecKde žijí příběhy. Začni objevovat