VII.

88 15 0
                                    

,,Máš pravdu," zasmál se sladce, tak jako při našem prvním setkání.

,,Ty nemáš nikoho, kdo by tě miloval?" zeptal jsem se znenadání.

Chlapec bezstarostně zavrtěl hlavou. ,,Pročpak?"

,,To nic," odbyl jsem ho a zadíval se do lesa za ním. Jeho slova ve mně probudila soucit, ale já se s tímhle člověkem nechtěl bavit.

,,Jaké to je, někoho mít?" otázal se. Chvíli jsem uvažoval, zda mu odpovědět.

,,Normální," odvětil jsem, ,,každý normální člověk někoho má."

Cizinec se zasmál. ,,Vždycky jsem věděl, že jsem podivín."

CizinecKde žijí příběhy. Začni objevovat