Pomstím se! [Dokončeno] <BNHA FF>

#18

Seděla jsem v kuchyni která je nejblíže sklepa a mučící místnosti. Začli se od tamtud ozývat zvuky řetězů. „Lidi! Je vzhůru!" zařvala jsem a rozešla se k onému zvuku.

„Neškubej sebou, bude tě to bolet víc." uklidnila jsem se. Avšak on na to měl jiný názor a škubal sebou dál.
„Klid!" křikl po něm Dabi, který se zjivil za mými zády. Bylo vidět že se lekl i Všemocňák. „Už takový hrdina nejsi, že?" uchechtl se Shigaraki, který taky nevím jak se tam dostal.

To se umí teleportovat i bez Kurogiriho??!!

„Když mě chcete zabít tak to udělejte." řekl z nezájmem Všem.... Bývalý Všemocňák. Odsud se nedostane. Skončil. Nadobro.

Jakmile tam přiběhla Toga začalo se mučit.

Nejdřív mu dali nějákou injekci která by mu měla zvětšit bolest. Potom do něho začali řezat, píchat a podobně. U toho jsem ale já být nechtěla a tak jsem šla pryč.

Shinso tam taky nechtěl být a tak jsem se šli projít. Šli jsme tmavýma uličkama a zabroudali jsme až k obydlenější části města.

„Hele! To jsou oni!" zakřičel ježek s červenou hlavou a ostrýma zubama. Ten samý co v té nemocnici. „Kde je Všemocňák?!" křičel malý zelený kluk. Byl celkem roztomilý. „Ty zrádče! A já tě miloval!" pořvával na Shinsa Denki.

Ten červený za námi zvedl zeď, takže jsme zpátky jít nemohli. „Kiri! Nemáme povolení bojovat!" křikl ten zelený po.... Asi Kirim.

Blonďák chtěl už vybouchnout ale ten zelenej ho zarazil. Všimla jsem si, že ten zelený zářil zelenými blesky. Všemocňák se o něj nejvíce bál a liga přišla na to, že One for all už někomu předal. Podle všeho to má být tenhle malý skrček.

My jsem ale kolem nich jen prošli a neřešili je. Tohle není nejobydlenější část města. Je tu pár domů ale většinou v nich bydlí bezdomovci. Je to docela komické, že? Ve městě plné hrdinů jsou lidi kterým není pomoci.

Ti rádoby hrdinové šli za náma. „Kam jdete?!!" vychrlil na nás blonďák. „Tam kam vy ne." odpověděl Shinso.

Šli jsem už pár minut a oni nás pořád následovali. Nemohli nic dělat, ani zavolat Všemocňáka. Ten je mimochodem u nás už tak čtyři hoďky. „Mám strach o Všemocňáka..." mumlal so pro sebe ten zelenovlasý kluk. Já se pro sebe jen v tichosti zasmála a víc jsem nekomentovala.

Nakonec jsem to všichni zakempili u zmrzliny v jednom parku. Občas se tam někdo objevil. Ať už zmrzlinář nebo lidi. Tady v této části jsem také dost známý, ale není to úplně naše teritorium, takže útočíme málo kdy. Hlavně na někoho zajímavého. Lidi se nás tu něják zvlášť nebojí. Spíše rychle projdou.

Hrdinové nás hlídali. Bylo jich tam dohromady šest, z toho dvě holky. Ta hnědo vláska chodila v zadu, nechtěla se se mnou bavit. Teda to nikdo ale... Ona byla ta, co jsem unesla. Uraraka.

Byla tam ona, pak nějáký růžový mimozemšťan, ten zelený malý kluk, naštavný blonďák, ten rudo vlasej co mě nemá rád, pikachu a nějáký půlený.

Oni se bavili o nás, o rodině, o normálních věcech. Pak jsem ale zaslechla „Furt neumíš používat One for All takže ať tě ani nenapadne nebojovat!" káral ho tam ten půlenej.

Takže on má opravdu One for All...
Shinso tam mluvil s Pikachuem. Denkim. A já jen tak seděla na lavičce a smutně koukala dolů.

Proč smutně? Zavzpomínala jsem si na minulost. Vždy jsme byla prostě jiná, nechtěla jsem být hrdinkou, ale ani záporačkou, ale normálním občanem poklidného městečka.

Zvedla jsem se a odcházela pryč. Ano, teď by se na něho mohli vrhnout a zajmout ho. Ale to mě teď nezajímá. Rozběhl se za mnou ten malej zelenej chlapec.

- - - - - - -
Nevím co tu už psát xD.

581.slov.