Pomstím se! [Dokončeno] <BNHA FF>

#21

Ti tři jsou u nás už měsíc. Za tu dobu se toho moc nestalo. Uraraka a Mina byly puštěné, my se museli stěhovat, Dabi si zahrává s okřídleným hrdinou Hawksem a Shoto je něco jako další člen, akorát né oficiálně.

Zabíjíme lidi ve velkém a proto lítá právě Hawks i tady do našeho teritoria. Shigarakimu to vadí, Toze taky, Dabi je rád a mě s ostatními to je jedno.

Smrt Všemocňáka nám dala větší moc a nadvládu. Lidi se bojí vycházet při setmění. Teda, až na pár nebojácných vyjímek.

„Mayo! Hele kdo se tu objevil!" křikl na mě Shoto. Bakugo..? „Co tu dělá?" zeptala jsem se i když jsem věděla, že mi nikdo neodpoví. „To nevím." pokrčil rameny. Jsme kousek od naší už druhé základny, která je blíž civilizaci, ale nikdy si tu nikdo netroufl. Koukali jsme na něho zpoza rohu. Všiml si nás...a je zle...

Doběhl k nám, z jeho očí přímo vyzařovala nenávist. „Takže ty taky, půlený bastarde!?" Shoto pokřil rameny. Neřešil to. „Hele! Nejsi ty ta hledaná?!" zeptal se šokovaně. Já protočila oči a přikývla. „Prý máš dobrý quirk, co máš?" kladl otázky. Já na něho čuměla jak puk. „Jako fakt? My ti můžeme kdykoli něco udělat a ty se tady s náma úplné v pohodě vybavuješ?" nevydržela jsem to a vybrskla smíchy. Poslal proti nám výbuch, ale Shoto použil  led a výbuch zastavil.

Vypadal hodně naštvaně, teda... To je furt, ale teď víc než kdy jindy. Pořád útočil. Já ho obklíčila ohněm a Shoto ho strazil k zemi a svázal mu ruce i nohy provazem. „Co teď s tebou?" povzdechla jsem si. „Pusťte mě! Zabiju vás!" tohle opakoval stále dokola.

Jeho řevu si ale všimlo to kuře. Rychle ho vzal do nároče a odletěl. „O starost míň." usmála jsem se.

Za chvíli se ale vrátil. Když tam ale přišel Dabi. „Nech je, kuřátko" prolomí to ticho.

Hawks se otočil na Dabiho a po chvíli koukání odletí. „Páni, dobře sis ho omotal kolem prstu." zasmála jsem se.
„Já vím."

S Shotem jsme se šli projít trochu do civilizace. „Šli jste mě hledat? Odvážné" zasmál se hlas ze zhora. „Ne, jdeme se projít." odbila jsem ho hned. „Teď už vám Dabi nepomůžu." zasmál se znovu. „Má tě dobře omotaného kolem prstu." rýpla jsem zas já. „Ne nemá, jen tři záporáci na jednoho hrdinu je moc."  „Říkej si tomu jak chceš." pokrčila jsem rameny a rozešla se s Shotem pryč.

Cestou jsme potkali Shinsa. Chvíli jsme kecali a koukali se na lidi kolem. Samozřejmě v našich bundách.

Hawks do nás furt rýpal a chodil s náma. „Máš moc krásná pírka a Dabimu se líbí, takže by bylo škoda, kdyby byla ohořelá, že ano?" Na to jsem vzplála moji ruku. Začali mi docházet nervy. On se jen uchechtl a nějákou dobu byl zticha.

Po době povídání jsme se zvedli a šli na základnu. Asi v půli cesty jsem se otočila na stále jdoucího Hawkse. „Měl bys jít. Jistě se od jednoho z nejlepších hrdinů očekává, že bude zachraňovat životy nebohým lidem, a né se tu zahazovat s náma." odehnala jsem ho. „Fajn, ale jestli něco provedete nemám problém prásknout Dabiho nebo kohokoli z vás." zamračil. „To zkusíš jednou." řekla jsem vážně. On se jen usmál a odletěl.

„Nelíbí se mi." zavrčela jsem. „Taky se mi nezdá." zamumlal Shinso. Shoto přikývl.

Fuji udělala nějákej průser nebo co. Takže Shigaraki byl zas nevrlý.

- - - - - - - - - -
Už se to blíží ke konci :D

556 slov.