Innocent [Taekook]

22. [𝐧𝐨𝐧 𝐭𝐞𝐱𝐭𝐢𝐧𝐠]

Zbytek večera strávili dalším popíjením, dokud všichni neucítili silný nápor alkoholu. Taehyung měl zamlženou mysl a bylo mu více méně jedno, že možná dělají větší nepořádek, než by měli. Hobi spokojeně usnul na Jiminově rameni, zatímco jeho přítel rozdával všemožné rady zaujatému Namjoonovi s Jinem. Oba dva seděli na zemi a dychtivě poslouchali Jiminova slova, jako kdyby byl pro ně nějaký polobůh.

„Kurva!" ozvalo se celou místnosti. Hlas patřil Jungkookovi, který si na sebe omylem vylil všechen obsah své, teď už prázdné, sklenice. Malinký proud alkoholu se mu vsáknul na bílé triko, které bylo ihned mokré.

Ostatní se jemu nešikovnému trapasu smáli, ale Taehyung se hned zvednul, aby mu mohl pomoct. „Chceš donést čisté tričko?"

„Ano prosím," zajíkl se Jungkook, zahanbený vlastním činem. Bylo mu malinko trapně, ale byl už více než opilý, a tak to nebylo ještě tak hrozné. Ušklíbnul se, když si všimnul pár kapek na jeho kalhotách.

Taehyung se zvednul a odešel do své ložnice, kde začal hledat nějaké hezké, trochu větší triko. Přeci jenom, Jungkook byl o něco více vypracovanější, a tak měl možná o jednu velikost větší oblečení než hubený Taehyung.

„Jdi za ním," drknul do Jungkooka Jimin. S Jinem si vyměnili vševědoucí pohledy, oba hned pochopili, že jim jde o to samé. Dát své kámoše dohromady, ať to stojí, co to stojí.

„Ne, vždyť-"

Jungkook svou námitku ani nedokončil, protože ho Jin zastavil. „Dělej, běž."

Jungkook se tedy, pro dobro svých kamarádů, zvednul a rozešel se ke dveřím od ložnice, kde se skrýval nic netušící Taehyung. V ložnici byla tma, jen díky pootevřeným dveřím sem dopadalo alespoň nějaké světlo. Jungkook opatrně, zadržujíc dech, vstoupil do šeré ložnice, kde spatřil Taehyunga, který se hrabal ve velké skříni. Nervózně si prohrábnul své neposedné vlasy, čekajíc, jestli si ho starší všimne.

„Tae," promluvil na něj tiše. Nechtěl ho vylekat, ale to se stejně nepovedlo.

„Ach, panebože!" vykřiknul potichu Taehyung. Srdce mu bilo jako o závod, z toho velkého šoku. „Co tu děláš?"

„Jen... jsem ti chtěl pomoct s hledáním," zalhal Jungkook. Vlastně sám nevěděl, co tu dělá. Ve tmavé místnosti byl jen proto, že ho k tomu jeho přátelé víceméně donutili.

Tiše za sebou přivřel dveře tak, aby alespoň malá část světla mohla stále pronikat do tiché ložnice. Vykročil směrem k Taehyungovi, který byl u skříně, v ruce držel dvě trička, která hned ale zahodil zpátky. Nebyla příliš hezká na to, aby je mohl Jungkookovi půjčit. Chtěl mu dát něco, co bude vypadat hezky, v čem bude mladší vypadat ještě o něco krásnější. Možná to řešil až moc, bylo to pouhé tričko, ale v tu chvíli to byla jediná věc, na kterou se dokázal soustředit.