Innocent [Taekook]

50. [𝐧𝐨𝐧 𝐭𝐞𝐱𝐭𝐢𝐧𝐠]

Štědrý den se blížil až nebezpečně rychle, což Jungkookovi vytvářelo vrásky na jeho téměř bezchybném čele. Neměl ani jeden dárek, jak pro své kamarády nebo Taeho, tak pro svou rodinu. Vlastně neměl dárek ani pro sebe. Každý rok si něco koupil, ať už to byla hra na počítač nebo něco jiného, a tak si pokaždé sám sobě udělal radost. Jenže tenhle rok to nějak nestíhal, nestíhal si nic vymyslet nebo vůbec dojít nakoupit. Absolutně netušil, co má dát svému příteli jak k Vánocům, tak k výročí. Chtěl mu dát něco osobního, nějakou krásnou vzpomínku, ale vůbec nic ho nenapadalo.

Měl vymyšlený pouze jeden dárek, a to pro Yoongiho, kterému plánoval koupit DLC k jeho oblíbené hře. Pro rodinu mu stačilo vymyslet něco obyčejného, moc originální dárky si stejně nikdy nedávali, a tak stačily pouze nějaké vánoční ponožky nebo svíčky. Klasika. Jako vždy nechával dárky na poslední chvíli, byla to už jeho tradice, kterou ne a ne prolomit. Zbývaly přesně dva dny do Vánoc a on doopravdy neměl ani jeden dárek. Nijak se tím nestresoval, ale tak nějak tušil, že už má sakra na čase.

Proto se rozhodnul, že celý dnešní den stráví v nákupním středisku, jež bude dozajista plné nervózních a uspěchaných lidí, které ze srdce nesnášel. Jelikož by to sám určitě nepřežil, zavolal si na pomoc Jimina s Hobim, kteří (oproti němu) nakupování dárků milovali. Navíc mu chtěli pomoct s výběrem pro Taeho, sami měli už plno zkušeností, a tak nějak tušili, co by se mohlo hodit.

S Taehyungem se domluvil na zítřek, den před Štědrým dnem, aby se naposledy viděli, dokud neodjedou za svými rodinami. Pozval ho k sobě domů, aby u něj mohli strávit celý den a večer se rozloučit. Taehyung měl v plánu odjet ještě ten večer za svou rodinou do Daegu, což Jungkook plně respektoval, ačkoliv si přál se starším strávit další společnou noc. Musel si ale počkat až do Silvestra, kdy budou opět spolu.

Přesně v jedenáct hodin se setkal se svými dvěma přáteli, kteří na něj čekali uprostřed nákupního centra. Měl pravdu, hemžilo se to tu několika stovkami lidí, kteří byli už od pohledu značně vystresovaní. On a jeho dva kamarádi byli téměř jediný, komu na tváři pohrával úsměv. To on by měl být ten nervózní, jelikož neměl ani jeden dárek, ale nebyl. Byl s tím plně smířený a nevadilo mu to, dnes to ale hodlal změnit.

Dokonce si napsal i na malinký papír seznam lidí, které chce obdarovat. Mezi nimi byli samozřejmě Jimin s Hobim, kterým musel dárek vybrat nějak nenápadně, aby si toho ani jeden z nich nevšimnul. V hlavě si pomalu střádal plán, jak to vše udělat.

„Řekni mi, že máš aspoň nějaký nápad, co mu koupit," ušklíbnul se Hobi, když se objali na přivítanou a zašli do prvního obchodu, který se jim zalíbil jako první.

„Heh." Jungkook se prohrábnul ve svých hustých vlasech, načež se začal nevinně culit.

„Takže ne," poznamenal sarkasticky Jimin, který zrovna v ruce držel náhodnou vonnou svíčku. Ihned ji položil zpět, když zjistil, kolik obyčejná svíčka stojí. „Jak dlouho už jste spolu? Nebo spíš, jak dlouho se znáte?"