Innocent [Taekook]

24. [𝐧𝐨𝐧 𝐭𝐞𝐱𝐭𝐢𝐧𝐠]

Taehyung se probudil do překvapivě slunného rána. Párkrát zamžikal očima, dokud je úplně neotevřel. Hlava mu pulzovala bolestí, zatímco v puse měl vyschlo jako v poušti. Opatrně se zvednul do sedu, a aniž by se podíval vedle sebe, naklonil se k nočnímu stolku, na kterém stála sklenice s vodou. Tu rychle vypil, a teprve až pak si uvědomil, že v místnosti není sám. Ohlédl se přes rameno vedle sebe, kde spokojeně oddychoval mladší černovlásek, jenž vypadal ještě stokrát více roztomile.

Starší si prohrábnul vlasy, snažil se vzpomenout, co všechno se včera stalo. Netrvalo ani pár vteřin a už se mu v mysli přehrávali scénáře ze včerejšího večera. Jak se pod Jungkookem svíjel slastí, jak mu i on udělal pouze svou rukou a polibky dobře. Taehyung se otřásl, do tváří se mu nahrnula červeň, zatímco si znovu pevně skousnul ret. Pořád musel myslet na to, co se včera stalo. Skoro až zapomněl, že hráli tu pitomou hru, při níž dostal úplně první pusu od Jungkooka.

Bolest v hlavě stále neustupovala, tak se rozhodnul ji zahnat práškem. Pomalu se zvednul z postele, snažil se být co nejvíce potichu, aby nevzbudil roztomile spícího Jungkooka. Nechtělo se mu věřit, že zrovna on, tak nevinně vypadající mladík, bude v posteli ten dominantní. Ale Taehyung mu to mile rád přenechal, protože nedokázal někoho vést. Už teď věděl, že jejich role jsou jasné a on sám to nehodlal nijak měnit.

Po špičkách došel až do kuchyně, kde otevřel skříňku s léky, v níž vyhrabal rozpustný prášek na bolest hlavy. Nechal ho ve vodě, a zatímco se rozpouštěl, otevřel lednici, ve které se snažil najít něco k snídani. Chtěl sobě i Jungkookovi udělat krásné ráno, a tak se rozhodnul něco vymyslet. Na vaření se necítil, ale něco malého by snad zvládnul. Rychle vypil vodu s práškem a poté se vrhnul do přípravy obyčejných toastů. Trvalo mu to jen pár minut, a dokonce se mu to i povedlo.

Ještě předtím, než mu snídani mohl donést, si všimnul nedočkavého Yeontana, který ho doslova prosil, aby ho vzal ven a pořádně ho vyvenčil. Taehyung by pro své zlatíčko udělal cokoliv, a tak ho vzal do náruče, okolo krku mu uvázal obojek, a vydal se s ním ven. Naštěstí Yeontanovi stačila jen krátká procházka, jelikož mrzlo a on chtěl být zpátky ve svém hřejícím pelíšku. Po dvaceti minutách se vrátili zpátky, načež Yeontan vesele skočil na gauč, kde se uvelebil a po chvíli dokonce opět usnul.

S jídlem a dvěma džusy v ruce se Taehyung vydal zpátky do ložnice, kde stále mladší klidně oddychoval. Nechtěl ho budit, ale zároveň nechtěl, aby jeho snídaně vychladla. Proto do něj jemně šťouchnul a pozoroval, jak se mladší neochotně probouzí. Trvalo mu dlouho, než se úplně rozkoukal a zjistil, kde se právě nachází. Když zpozoroval stydlivého Taehyunga se snídaní v klíně, široce se usmál. I přes kocovinu se smál, vlastně mu bylo úplně jedno, že mu třeští hlava a celé tělo má ochablé. Hlavní bylo, že se probudil vedle rozkošného Taehyunga.

„Dobré ráno," usmál se na něj starší. Podal mu do rukou džus, čekajíc až si z něj upije. „Máš kocovinu?"

„Můžeš hádat," uchechtnul se mladší. „Ale není to tak hrozné, jak jsem čekal, zažil jsem i horší."