Innocent [Taekook]

31. [𝐧𝐨𝐧 𝐭𝐞𝐱𝐭𝐢𝐧𝐠]

Jungkookovi právě končila jeho poslední přednáška, po které ho čekal zasloužený volný víkend, a především také dnešní akce, strávená s jeho nejlepšími kamarády. Pořád nevěděl, jestli Yoongi vůbec dorazí, ale neměl sílu na to, ho dále přemlouvat. Nedokázal se ho každý den ptát, jestli doopravdy přijde. Takže dělal, že mu je to jedno, že mu nebude nijak vadit, když starší nepřijde. Ale ve skutečnosti si velmi přál, aby se starší umoudřil a doopravdy přišel. Jungkook to dělal jen pro jeho dobro, mohl se na něj klidně vykašlat, v partě už měli dost lidí, se kterými nuda rozhodně nebyla, ale stejně, přes to všechno, ho tam chtěl. Doufal, že by mohl doplnit jejich zábavnou partu.

Profesor opustil posluchárnu ještě dřív, než se mohli studenti sbalit. Jungkook neváhal a začal si do batohu vkládat notebook s psacími potřebami. Chtěl odtud co nejdříve vypadnout, aby se mohl dostatečně připravit a nemusel tak riskovat, že se zpozdí. Byl velice dochvilný, což se o jeho kamarádovi Namjoonovi říct nedalo. Ten byl jeho přesný opak, ale chlapci si na to pomalu zvykali. Už ani nečekali, že by došel někdy včas.

Se sbalenými věcmi a bundou v ruce, se zvednul z dřevěné židle, načež se chystal odejít. Někdo mu v tom ale zabránil. A nebyl to nikdo jiný než Yoongi, jenž na Jungkooka přes celou místnost zakřičel, aby ho mladší slyšel. Jelikož chodili do třídy s několika dalšími studenty, téměř nikdy se jim nepodařilo si sednout vedle sebe, ačkoliv se snažili. Yoongi byl ale stejně nedochvilný jako Namjoon, a tak díky pozdním příchodům schytal vždy to nejhorší místo. Jungkook na něj pokaždé poctivě čekal, snažil se mu držet místo vedle sebe, ale po několika minutách to stejně vzdal, a nechal vedle sebe sedět někoho úplně cizího.

„Ano Yoongi?" otočil se na něj mladší, jenž měl nakročeno přímo ke dveřím. V místnosti bylo posledních pár studentů, těm zmizelým Jungkook jen tiše záviděl. Už si přál být doma.

„V kolik to dneska je?"

Mladší málem začal skákat radostí, oči se mu rozzářili, ale snažil se to nedat najevo. Nechtěl dělat unáhlené záběry. Byla to pouhá otázka, ne slib, že přijde. „V osm."

„A kde?" zeptal se znovu Yoongi. Jeho tvář zdobil nezaujatý výraz, pohled měl stočený na podlahu, jako by se nechtěl mladšímu podívat do očí.

„U Jimina s Hobim, pošlu ti adresu, jestli chceš. Je to jen pár minut autobusem," nabídnul mu Jungkook. Přál si, ať se mu alespoň jednou podaří někoho přemluvit.

„Fajn, přijdu," zamumlal Yoongi tak, až si mladší pomyslel, že jen špatně slyšel. „Pošli mi tu adresu, zkusím tam být včas."

„Jo jasně, hned jak sednu do busu, tak ti jí pošlu," usmál se na něj nadšeně Jungkook. Yoongi ho bez dalších řečí opustil a vydal se ven. Jungkook stál ještě chvíli na místě, zmaten situací, která se právě stala, ale nakonec i on opustil posluchárnu a došel před školu k autobusové zastávce, odkud ho autobus dopravil až domů.