D:A teď pojď půjdeme nahoru ať tady nezmrzáme,protože už není úplně teplo.
E:Jo a sorry,co jsem ti řekla
D:Co?
E:Jseš skvělej lékař,nejlepší a vím,že jsi nemohl tátu zachránit
David se lehce usmál.
V bytě si uvařili čaj a sedli si na gauč.
D:Nezapaříme nějakou hru?
E:Jo můžeme,ale abych zítra vstala do školy,kolik vůbec je?
D:Dvě ráno
E:Ou
D:Víš co, zítra zůstaneš doma..ale jen zítra
E:Dík brácha
D:Výjimečně
E:Jasně neboj a slibuju že ve škole zaberu a budu se snažit trošku krotit to svoje chování
D:Taky jsem toho rodičům nasliboval a stejně to nedopadlo
E:A ty nevstáváš ráno do práce?
D:Vstávám,ale jsem zvyklej nespat,to nějak dám
E:Dobře,tak co zapaříme?
D:Výběr nechám na tobě
Hráli až do pěti,Erďa už u toho pomalu usínala.
Nakonec usnula opřená o Davidovo rameno.
David ji tak nechal, byl rád,že ji má,protože nikoho jiného už nemá a uvědomil si,že je to docela fajn ségra a je s ní sranda. Prostě je to jeho malá sestřička o kterou se musí postarat.
David už neusnul přemýšlel nad budoucností,co bude s ním a s Erďou dál. Že si časem budou muset pořídit větší byt,protože v tomhle provizoriu nemůže Erďa vyrůstat.
Erďa se vzbudila kolem sedmé a divila se,že usla Davidovi na rameni.
Ten se usmál a dál hleděl do mobilu.
D:No dobré ráno
E:Čau,jsem ti vážně usla na rameni jo?
D:Nojo
E:A ty si nespal?
D:Ne,přemýšlel jsem
E:Ajo,mně všechno bolí
D:Se ti ani nedivím,když jsi spala zkroucená
E:Sorry že ses nevyspal,měl si mě normálně vzbudit
D:V pohodě,jsem zvyklej
ČTEŠ
Neodmítej Pomoc
ContoDavid se společně se svou mladší ségrou stěhuje z Prahy do Rubavy.V Praze si pro ně osud připravil to nejhorší,co může být... Dobrý vztah mezi sebou nemají, ale teď se musí spojit a táhnout za jeden provaz. Podaří se jim to?Najdou k sobě cestu?A co...
