Neodmítej Pomoc

Je to osobní

V primářovně:
J:Takže ještě než začneme,tak bych vám rád představil našeho nového kolegu Davida Hofbauera a poprosil bych ho o pár slov
D:Tak rád vás poznávám, zaměřuji se na kardiochirurgii a doufám,že se nám bude společně dobře pracovat
J:Tak děkujeme,ještě podotknu,že David k nám přijel z Prahy,kde také pracoval a jsem rád,že si vybral zrovna naši nemocnici,protože takové lékaře jako je on potřebujeme
David se lehce usmál.
J:Tak snad se mu tu bude líbit a vy ho přijmete do týmu
R:Určitě
J:Poprosil bych třeba tebe Mery,jestli bys Davida potom neprovedla po urgentu a ukázala mu jak to tady chodí
M:Jo,ráda
J:Díky
Lib:Já to klidně udělám
J:Je,to je dobrý Libuško, Mery je lékařka stejně jako David,takže ona si určitě poradí.
Lib:Hm..tak dobře no
J:Tak končím poradu a doufám,že Davida přijmete mezi sebe
R:Určitě, takové kapacity jako jste vy,potřebujeme
D:To děkuji
Všichni vyšli z primářovny a David čekal na Mery.
M:Tak jdeme?
D:J..jo jasně
Michal se za nima díval a probodával Davida pohledem.
Mery provedla Davida celým urgentem a pak šli na lékařák.
M:No a tady to je lékařský pokoj,ale to už víte
Zasmála se a oba si vzpomněli na to první trapné potkání.
D:Tak děkuji,že jste mi to tu ukázala
M:Není za co,a snad se vám tu budu líbit i když na Prahu asi nic nemá
D:No,popravdě jsem rád,že jsem tady
M:Copak se vám v Praze nelíbilo?
D:Ne,to ne,ale je to osobní a nechci se o tom bavit..
Sklopil hlavu.
M:Jasně,promiňte je to vaše věc
D:To je dobrý