Máš ještě mě

147 6 4
                                    

D:Nikdy jsme s Erďou neměli fajn vztah,jsme nevlastní sourozenci,ale její máma byla i pro mě lepší máma než ta moje vlastní.
M:Jak to?Jestli se můžu zeptat
D:Odešla od nás,když mi byli tři roky, až do 18 jsem žil jen s tátou,bylo to sice na prášky,protože můj otec mi pořád lajnoval co mám a nemám dělat,pak si ale našel mámu Erdi,byla fajn sice o něco mladší,ale bral jsem ji jako svoji vlastní mámu,ona mě měla taky ráda a přijala jako,bych byl její vlastní,pak se narodila Erďa.
Moc jsme se nestýkali,protože mně už bylo 20,nikdy jsme k sobě moc blízko,neměli ale poté,co se stalo,jsem se musel o Erďu postarat,je to moje ségra a i když mě občas štve,tak jsem rád,že ji mám,protože nikdo jiný mi už na světě nezbyl...
Mery z toho měla slzy v očích,i když věděla,že David je občas tvrdohlavej a egoistickej sobec,tak přeci jen v něm je kousek citu.
M:Máš ještě mě a já tě mám ráda a víš,že ti pomůžu se vším
D:Jo,vím promiň,že tě zatěžuji svýma starostma
M:V pohodě,jsem ráda,že jsi mi to řekl..taky jsem to v dětství neměla lehké,umřela mi máma,když mi bylo stejně jako Erdě
D:Taky se s tebou život nemazlil
M:Ne no
D:Tak něco máme společného,sice ne úplně krásnou věc,ale máme
M:Jo,hlavně NEODMÍTEJ POMOC od druhých
D:To já právě nechci,aby mě někdo litoval,ale jsem rád,že jsem se ti mohl svěřit
M:Taky jsem ráda,že jsi mi to řekl

Neodmítej PomocKde žijí příběhy. Začni objevovat