Neodmítej Pomoc

Jedna z osob na kterých mi opravdu záleží

D:Neschováme se někde?Tohle jen tak nepřestane a stát v bouřce pod stromem,taky není asi úplně nejlepší.
M:Jo,máš pravdu
Měli štěstí nedaleko od nich,byl krytý přístřešek dokonce i s lavičkou a stolem.
Sedli si a doufali,že to brzy přestane.
M:Zajímaví,že jsme tu sami
D:Hm..buďto jsou už v cíly,nebo ještě někde za náma
M:Abych se přiznala,tak mám docela strach,být v bouřce uprostřed lesa
D:Neboj,jsem tu s tebou
Objal ji okolo ramen,ale nebyl si jistý jestli,to Mery nevadí.Naopak, Mery se cítila v bezpečí a opřela si o něj hlavu.
Chvíli bylo ticho a jen tak seděli přitulení k sobě.
M:Davide..
D:No?
M:Víš,že jsem ráda,že jsem tě poznala,jsi fajn zábavnej,vtipnej hezky se s tebou povídá a navíc jsi výborný lékař
D:Taky jsem rád,že jsem tě poznal,jsi jedna z osob na kterých mi opravdu záleží
M:Co?
D:Promiň asi plácám blbosti
M:Ne v pohodě,ale určitě ti záleží víc na rodině,Erice a rodičích
D:Kdybych nějaký měl...
M:Cože?Tede promiň,asi promin...nechceš o tom asi mluvit
D:Ale jo,chtěl bych se někomu svěřit
M:Tak jestli ti to není nepříjemný říkat to mně
D:Ne,chci aby si to věděla a vím,že to nikomu neřekneš
N:Neřeknu
D:Fajn,rodiče už nežijí...zemřeli před půl rokem,měli ošklivou autonehodu, máma byla mrtvá hned na místě a táta...táta mi zemřel pod rukama na sále
M:Proboha..Daví to mě moc mrzí..
D:Už je to dávno,ale pořád se tím trápím
M:Nebyla to přeci tvoje chyba dělal si,co si mohl,aby si zachránil aspoň tátu
D:Víš ono...