Záchrana na poslední chvíli

I hate you!!

Zastavili jsme u nás před barákem, dala jsem Mikeymu pusu a otevřela jsem dveře, on mě chytl za ruku. "Neboj zlato, to bude v pohodě a hlavně se mi pak ozvy." řekl a dal mi pusu na tvář, já jsem se usmála a se staženým žaludkem jsem se vydala domů. Tam bylo hotový peklo. Otec seděl u televize a křečovitě držel ovladač a vypadal naštvaně. Oou, říkaa jsem si. Šla jsem do kuchyně, jde byla máma. Ta mi ani neodpověděla. Otec si mě zavolal na kobereček, udělalo se mi zle.

"Můžeš mi říct, kde si kurva byla?!" začal na mě ječet. "Byla jsem s kamarádem" odpověděla jsem v klidu. To ho asi  naštvalo, zvednul se z křesla tak rychle, až jsem se lekla, odhodil ovladač od televize, který spadnul na zem a rozletěl se na kousky. Plesk. Přiletěla mi taková, až se mi zamotala hlava. "Děláš si ze mě prdel? Známky máš na hovno, doma nehneš prstem, si líná jak veš, ale tahat se po venku s nějakým vymytým debilem, to by ti šlo." řekl a já už jsem to nevydržela, dusila jsem vztek v sobě už dost dlouho, bylo jen otázkou času, kdy vybouchnu...

"Není to žádnej vymytej debil, je to můj přítel! Přede mnou o něm takhle mluvit nebudeš!! Mám toho dost, jak se po mě furt vozíte, nezajímám vás, vás zajímají jen Tay s Page, práce jo a pardón, tebe televize. Zajímají vás jenom moje známky a co bylo ve škole, nazajímá vás, co mě baví, že mě třeba baví zpívat, né, to je vám u prdele, nenávidím vás za to, slyšíte mě? Nenávidím!" Štíp, než jsem se stihla vzpamatovat, přiletělo mi asi dalších deset pěstí do břicha. Bylo mi zle,nemohla jsem se narovnat, ale i přes to jsem se narovnala a s kamenou tváří prohlásila: "Ulevilo se ti aspoň?" zeptala jsem se ho. A další rána.

V tom vyšla z kuchyně matka, která to všechno slyšela, věděla o tom, že mě otec zase zmlátil ale neřekla ani popel. "Anno, zbal si věci a vypadni! Nechci tě tu už ani vidět!!" řekla a vrátila se do kuchyně. "Jak chce, budete toho ještě litovat, mě už tu neuvidíte!!" řekla jsem a vyběhla schody do pokoje. Sbalila jsem si věci, učení, a všechno, co jsem potřebovala, seběhla jsem schody a otevřela jsem dveře, obrátila jsem se ještě ve dveřích a hodila klíče na botník. Odešla jsem.

Šla jsem směr park, který byl od našeho baráku asi jeden blok.

Slzy mi tekly po tváři, vytáhla jsem telefon a zavolala jsem Mikeymu. Vzal to hned po prvním zazvonění.

"Beruško moje, co se stalo? Proč brečíš?" ptal se mě a z jeho hlasu bylo poznat, jak je smutný. "Zlato, matka mě vyhodila z baráku, nebudu tam s něma, nevrátím se tam.. " ani jsem to nedořekla a hlas se mi zlomil.

"Neplakej, za chvíli budeš u mě. Pošlu pro tebe Luka, já jsem si musel na to dát panáka." řekl. "Dobře, tak mi taky jednoho nachystej. Jsem u parku, jo a Mikey?" řekla jsem. "Copak?" zeptal de s nadějí v hlase. "Miluju tě, co bych si bez vás počala, ale hlavně bez tebe!" řekla jsem mu a usmála jsem se. Bylo poznat, že se směje, hned měl lepší náladu. "Já tebe!! Co já bych dělal bez tebe, jsi můj život. Povíme si to až tu budeš, posílám pro tebe Luka, zatím pá zlato" řekl a poslat pusu. "Děkuju broučku!" řekla jsem a hovor jsem ukončila

++++++++
So, máte tu další část, povinně všichni VOTE a koment taky potěší, ať vím, jestli má cenu to psát ;)