Záchrana na poslední chvíli

Date

"Táák sweetie, tady to máš" usmál se a podal mi věci

"Oooh, to jako vážně?" zůstala jsem tam stát s rukama před pusou a rozzářenýma očima ....

Mikey mi vybral krásné bílé šaty.. mé oblíbené, k tomu koženou bundu a boty na podpatku. Kupodivu to dohromady vypadalo fakt suprově. Vyhnala jsem Mikeyho z pokoje, at' se nechá překvapit a šla jsem se upravit. Umyla jsem si obličej a jen lehce jsem nanesla make-up. Dala jsem si linky, řasenku a jen tak lehce lesk na rty, vypadala jsem fakticky skvěle. Vyšla jsem ven a Mikey na mě koukal jak na zjevení. "Vohooou, mám to ale dobrej vkus." řekl a začal se smát. "Samozřejmě zlato, ten nejlepší." odpověděla jsem mu a vzala ho za ruku a začala ho zvedat z křesílka, ve kterém si ještě před chvílí hověl. "Vstávej ty lenochu, jde se." řekla jsem a vyrazili jsme do teplého červnového večera. "Tak kam půjdeme? Máš nějaký plán?" zeptala jsem se a nedočkavě jsem na něj koukala jako malé dítě, co se těší na Vánoční stromeček. "Nech se překvapit, uvidíš za chvilku." Víc jsem z něj bohužel nedostala.

Šli jsme městem a já pořád nevěděla, kam jdeme. Najednou jsme se zastavili a když jsem zvedla hlavu, uviděla jsem, že stojíme před kinem. "Tak v kině jsem nebyla ani nepamatuju." řekla jsem a začala jsem se smát. "Nooo, tak to jsme dvá. Já tu byl naposled s kámošema a to už je docela doooost dlouho." řekl a začal se smát. Vešli jsme do kina, které bylo kupodivu prázdné. "Co se děje? Proč tu nikdo není?" nechápavě jsem kolem sebe koukala a pak jsem se tázavě podívala na Mikeyho. "Noo, prostě se to takhle zařídilo, dneska je kino jenom a jenom naše." řekl a šibalsky se na mě usmál. "Cože? No to si snad děláš srandu ne? To je skvělý!!" řekla jsem a padla jsem mu kolem krku a dlouze jsem ho políbila. Šli jsme si koupit pití s popcornem a šli jsme si sednout do sálu, pěkně doprostřed, aby jsme dobře viděli a čekali jsme, až nám začnou promítat film. Připadala jsem si tak nějak slavně.. seděla jsem v prázdném kině, se svým přítelem, se slavným zpěvákem a tím nejúžasnějším klukem na světě. Jen tak jsem se pro sebe usmála, položila jsem Mikeymu hlavu na rameno a chytla jsem ho za ruku. Pak jsem se otočila k plátnu, protože začal film.

"Tak tohle bylo to nejlepší rande na kterým jsem kdy byla! Děkuju lásko!!" řekla jsem Mikeymu a pevně jsem ho objala. "Nemáš vůbec za co broučku, jsem rád, že se ti to líbilo.. bylo to boží!" usmál se a dal mi pusu. Ruku v ruce jsme se ještě courali po městě a pomalu jsme se blížili k domovu. Celou cestu jsme si povídali a bylo nám fajn... až do určité chvíle, kdy jsme přišli domů a já jsem na svým mobilu našla asi 10 zmeškaných hovorů, jen když jsem to viděla.. to číslo... 10, věděla jsem, že je zle. Sedla jsem si na postel a stáhla si lištu na telefonu, abych se podívala, kdo mi volal. Bylo mi to hned jasný a moje nejhorší obavy se potvrdily.. byla to máma. Začalo mi být mdlo a začala se mi točit hlava. V tu chvíli, kdy jsem byla zaseklá do jednoho místa se rozezvonil telefon na celou místnost až to se mnou škublo, jak jsem se lekla. Chvíli jsem na to tak koukala, pak přišel Mikey, chytil mě za rameno a povzbudivě se na mě podíval. Vzala jsem jí to, ikdyž jsem věděla, jak to dopadne.. vždycky to končilo stejně... hádkou. "Ano mami..." řekla jsem opatrně a čekala, co se bude dít. "Už si se uráčila? Copak si měla tak důležitýho na práci?" štěkla po mě. "Byli jsme v kině a pak jsme se šli projít... proč?" řekla jsem "já jen, že jsem ti snad 10x volala a ty nejsi ani schopná ten posranej telefon zvednout!!" začala řvát a já se začala třást.. "Prominˇ..." hlesla jsem a čekala. "Kdy se hodláš vrátit domů? To na tebe máme každej den čekat jak na královnu? Až se uráčíš přijít domů, aby jsme ti mohli padnout všichni k nohám" štěkla. "Já se domů ale nevrátím, at' už je to kvůli tátovi, kvůli tomu, jak se ke mě chováte, prostě se nevrátím!! Je mi líp, jsem spokojená a konečně št'astná!! Konečně mám někoho, komu na mě záleží, někoho, kdo se bojí, že o mě přijde, že mě ztratí, konečně mám pocit, že k někomu patřím... a už nebudu tak blbá, abych to vyměnila za něco jinnýho." jen jsem to dořekla a začaly se mi kutálet slzy po tvářích.. v tu chvíli jsem už byla schoulená u Mikeyho v náručí a slzy mi tekly proudem. "Nevrátíš... konečně máš někoho, komu na tobě záleží? Nám na tobě jako nezáleží nebo co?! Z táty děláš akorát hajzla.. a tohle si nezaslouží!! Celej tvůj život jsme tě živili a ty se k nám ted' zachováš takhle? To jsme si nezasloužili!!" začla to na mě všechno chrlit, že jsem fakt nevěděla, co jí na to mám říct, jak mám reagovat, co mám dělat... jen jsem tam tak ležela a brečela. "Tak jestli ty na tohle máš takovejhle názor.. tak dobře. S tímhle se nějak smířím. Ale dokud studuju a nejsem sama schopná se živit, máte ke mě vyživovací povinnost, takže vám budu posílat žádost o výživný." nevím jak, nevím proč, nevím jak, ale najednou to bylo venku.. vylítlo to ze mě tak rychle, že už jsem to ani nemohla zastavit, bylo to venku a bylo to dobře!! "Jo tak ty takhle jo? Dobře, zachovala ses k nám jako nevděčnej zasranej parchant! počítej s tím, že tě bude kontaktovat sociálka!!" zařvala naposled a pak už se ozvalo jenom píp píp píp píp.......

Schoulená u Mikeyho v náručí jsem upustila telefon na podlahu a ten se rozpadl.. v tu chvíli mi to bylo vážně jedno. Mikey mě pevně držel a dával mi pusy na temeno hlavy... Byl tu chvíli hrozně roztomilej, byl ustaranej, smutnej, ale nejvíc roztomilej. Když jsem se trošku vzpamatovala, koukla jsem na Mikeyho, vypadal fakt smutně..v tu chvíli mi ho bylo fakt líto.. ještě ke všemu, když vím, že takovejhle je kvůli mě.. nejradši bych si za to nafackovala... "Tak se mě zeptej.. Úplně to na tobě vidím" řekla jsem mu a pohladila jsem ho po tváři. "Co ti všechno řekla? Slyšel jsem jenom něco.. nechtěl jsem poslouchat" řekl a ušklíbl se. "Že mě bude kontaktovat sociálka kvůli tomu výživnýmu" řekla jsem a schoulila jsem se ještě víc. "No to si snad ze mě děláš srandu ne? A jakej k tomu maj kurva důvod?? Aby tě kontaktovala sociálka.. pffff.... lásko, nezlob se na mě, ale tohle je jedna velká píčovina" začal se rozčilovat, ale pak se uklidnil a koukal na mě tím jeho štěněcím pohledem. "Neboj se zlato, spolu to zvládnem!! Spolu zvládneme cokoliv!! My tě v tom s klukama nenecháme! Neboj se!!" řekl mi  a žačal mě líbat. V tu chvíli to ze mě všechno opadlo a mě začalo být konečně líp. "Děkuju lásko!! Za všechno!" řekla jsem a usmála jsem se na něj a hladila ho při tom po tváři. 

Už nějakou chvíli jsme takhle leželi, když v tom mi znova začal zvonit telefon. Na půl jsem spala, takže jsem sebou škubla a koukla jsem se na telefon, kterej jsme předtím zase složili. "Do prdele......." vypadlo ze mě a koukala jsem na display jak opařená .........................................

++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++

Hello!!! Jsem zpátky!! 

Máte tu další kapitolu, tak doufám, že si jí užijete!! :) Zanechte VOTE, comment.. :) vůbec se zlobit nebudu!! :) :D

See ya soon!! x)

little_penguin