Christmas Gift [ChanLix;SKZ] ✓

Prolog

,,Proč nikdy nic nechceš? Víš, jak je těžké sehnat dárek pro nejlepšího kámoše?“ naštvaně zamumlal černovlásek šlapaje po zasněžené cestičce v parku hned vedle mladšího blonďáčka.

Lee Felix si jen s dalším krokem povzdechl, než se rozhodl svému nejlepšímu - a také neuvěřitelně otravnému - kamarádovi nakonec odpovědět. ,,Nic nepotřebuji. Spokojený?“

Han Jisung, absolutně nepobíraje, proč se takhle blonďatý chlapec k němu chová, tohle nebral jako konečnou odpověď. ,,Ne! Něco se určitě najde... oh! Co třeba nový herní ovladač? Nebo snad nějakou hru? Řekni si o cokoliv!“

Blonďáček se nad všemi těmi návrhy zamyslel; samozřejmě, že to od Jisunga bylo moc hezké, protože všechny ty věci by se mu do budoucna hodily. Bohužel, to se nedalo srovnat s tím, co si skutečně od srdce dlouhou dobu nejvíc přál. Vždycky Jisungovi záviděl něco, co on nemá a jeho srdce po tom prahlo přesně od toho okamžiku, kdy viděl kamarádovo upřímné štěstí a spokojenost - okamžitě po tom také zatoužil. To, co si nejvíc jeho srdce přálo, byla opravdová a nefalšovaná láska. Kdyby tak mohl mít vedle sebe někoho, koho by mohl každý den objímat, pokládat na jeho tváře stydlivé polibky a vískat se té osobě rukama ve vlasech, též by byl šťastný a nepřestával by se usmívat jako měsíček na hnoji. Jisung s Lee Minhem tvořil dokonalý pár, na který Felix neprodleně žárlil, i když se mohlo zdát, že byl na ty dva naštvaný, protože spolu trávili hodně času, podporoval je už od samého začátku jejich vztahu a jakožto nejlepší kamarád byl Jisungovi pokaždé oporou, jakmile se cokoliv negativního stalo.

Jisung si všiml Felixova zamýšleného výrazu, který se v poslední době objevuje na jeho tváři téměř pořád. Začínal si o blonďáčka dělat velké starosti. Felix byl pro Jisunga takové zářivé sluníčko; nechtěl, aby se s něčím zbytečným stresoval. Bavili se spolu už od základní školy, vybrali si kvůli pevnému přátelství i stejnou střední školu (uměleckou se zaměřením na hudbu) a byli ochotní tu být pro sebe 24/7. Jisung by si nikdy neodpustil, kdyby se jeho mladšímu - pouze o jeden den, ale přece - 'bráškovi' něco stalo. Měl neustále tendence se o něj starat; často se o něm bavil se svým přítelem, Minhem, který mu vždy pečlivě naslouchal a zkrátka se mu pokusil jakkoliv pomoci. Když se trápil Felix, trápil se i Jisung a to už něco znamenalo, protože Han Jisung byl známý jako věčný optimista, s veselým nadhledem na celý svět.

,,Ty Felixi? Proč vlastně hodláš být o Vánocích sám? Můžeš je trávit u mně. Sice tam bude i Minho-hyung, ale alespoň bys nebyl u sebe v bytě tak osamělý,“ bedlivě se Jisung snažil pochopit, proč to tak blonďatý chlapec chtěl.

,,Už jsem ti to říkal,“ povzdechl si Felix a rozhodl se posadit na nejbližší lavičku u cesty, na níž se chlapci právě procházeli. ,,je to samozřejmě od tebe moc milé, ale já chci, abys byl jenom s ním. Vím - i Minho říkal, že bych vám tam nevadil, ale prostě... už jsem se tak rozhodl. A neboj se, budu v pohodě,“ s úsměvem, který za sebou ve skutečnosti schovával bolest a nepříjemný pocit samoty, odpověděl definitivně Jisungovi na otázku a hned potom si strčil ruce do kapes, neb na nich začal pociťovat chlad. ,,budu se dívat na filmy a jíst zmrzlinu,“

,,Heheh, to většinou dělají lidé, když mají zlomené srdce,“ pokusil se Felixův nejlepší kamarád o vtip na rozvolnění nepříznivé atmosféry; netušil ale, že tímto pokusem o vtip uhodil kladivem na hřebíček a blonďáčka akorát tak ještě více dorazil.

,,...jo, asi to tak bude...“ souhlasil tiše blonďáček zavrtávaje se více do hřejivé šály kolem krku. Další slova se rozhodl nevyslovit nahlas. 'Nejde mi o to být o Vánocích jen tak s někým. To, co si nejvíc přeji, je mít přítele, jako ho máš ty, hyung.'

*****

Juchuu, vítejte u mého dalšího příběhu, doufám, že se Vám bude líbit a hned po prologu následuje první kapitola, která bude samozřejmě delší ;)

Inspirovala jsem se především Vánocemi, takže všem rovnou přeji šťastné a veselé!
(｡•̀ᴗ-)✧