Catch me if you can

2. Omega v ohrožení

,,Kookie! Že mě nechytíš!" Taehyung pobíhal ve své vlčí podobě po rozsáhlé travnaté planině. Občas přiskočil ke druhému vlčeti a hravě scvakl čelisti. Černé vlče zakroutilo hlavou a rozběhlo se za ním.

,,Pak si nestěžuj Taetae!" Jungkook zvýšil rychlost běhu a za chvíli byl bílému vlčeti v patách. Tae byl ale chytrý a než po něm stihl skočit, zprudka zatočil do strany a Kook s bolestivým zakňučením dopadl na čumák. Druhý se rozesmál.

,,Ha! Tak nevím, kdo si bude stěžovat!" Čelisti zkřivené do něčeho připomínajícího úšklebek se bílé vlče přiblížilo a drclo čumákem do boku ležícího vlčete. To se posadilo a tlapkou si přejelo po bolavém čumáku.

,,To není vtipné Tae! Bolí to." Zakňučel mladší a hlavu sklopil. Odřený čumák jej bolel, a navíc byl zavalen smutkem. Staršího nikdy nebyl schopen chytit. Vždycky, když mu byl nadosah, tak mu unikl. Taehyung si změny nálady mladšího všiml, sklopil uši k hlavě a přistoupil k němu. Malým jazykem párkrát přejel po zraněném čumáku a pak se hlavou otřel o mladšího hrudník.

,,Nebuď smutný Kookie. Jsi mladší a menší než já. Je samozřejmé, že nebudeš mít tolik zkušeností. Jednoho dne mě do té trávy povalíš a budeš vítěz. Pro teď to ber jako trénink ano?" Tae zvedl hlavu z hřejivé srsti a střetl se s očima mladšího. Stále byly skleslé, ale trvalo to jen chvíli, než se opět rozzářily.

,,Dobře. Chceš cvičit lov?" Navrhl Jungkook a rozešel se zpátky, odkud odběhli. Rodiče by nebyli rádi, kdyby se ztratili na dlouho z dohledu.

,,To zní, jako dobrý nápad. Ale nejdřív se najíme." Navrhl  na oplátku Tae a společně se rozběhli ke druhé straně planiny, kde stály velké stany. Dočasné útočiště pro Jungkookovu smečku, jež je v rámci spojenectví přišla navštívit. Když se přiblížili ke hlavnímu stanu, uviděli dva vlky, jejich otce a alfy, stát vedle sebe. Už je vyhlíželi.

,,Kde jste byli!?" vyštěkla černá mohutná alfa, když před ně dorazili a Jungkook se přikrčil. Jeho otec jej propaloval pohledem.

,,Byli jste mimo náš dohled. Jungkooku, jsi budoucí vůdce a mě se vůbec nelíbí to tvoje štěněčí chování. Kde je tvé vychování!?" Malé vlče se s každou větou víc a víc přikrčovalo až nakonec leželo na břichu se sklopenými oušky. Jungkook věděl, že má otec pravdu. Ale nemohl si pomoct. V přítomnosti Taehyunga si připadal, jako by neměl žádné povinnosti a mohl jednat, jak chtěl. Tae měl prostě takový efekt na všechny. Jeho reakce se však nelíbila bílému vlčeti.

,,Dost! Nehráli jsme si!" Vykročil vpřed a postavil se alfě čelem. Svým pohledem jej propálil a postavil se nad svého kamaráda. Cítil, že jej potřebuje a nutkání jej ochránit se v něm přímo vařilo.

,,Nebyly to obyčejné štěněčí hry. Učili jsme se a zkoušeli hon. Teď půjdeme zkoušet lov. Víme, co nás v budoucnu čeká ale to vám nedává autoritu na něj takhle štěkat!" štěkl vztekle a vycenil zuby.

,,Tae." Hlesl mladší a vyděšeně svého otce sledoval. Srst na zádech se mu naježila a celé tělo se napřímilo. Taeho otec, světle hnědá alfa, se na něj varovně podíval. Při pohledu na Taehyunga však obě alfy najednou strnuly. Nevěřícné pohledy se jim odrážely v očích.

,,Nikdy jste mi neřekli že je..." Černá alfa zatřepala hlavou a přimhouřila oči, aby se ujistila, že ji oči nešálí. Ale byla to pravda. Bílému vlčeti se rozzářily oči čistou modří a jeho vlastní vlče reagovalo očima rudýma.