Catch me if you can

7. Následky odmítnutí

Dny a týdny plynuly a než se chlapci nadáli, pracovali ve městě už dva měsíce. Jak už to bývá, Únor byl chladný, mrzlo a sněžilo. Naštěstí jim moc zima nebyla. Práce ve stájích Taeho bavila nejvíce, zatímco Jimin se rád proháněl v zahradě. Práce jim šla velmi dobře a sám majitel jejich píli pochválil. Jak slíbil, tak udělal a na konci měsíce oba vyplatil 29 408 wony (550 czk) každého. Peníze si schovávali a neutráceli. Stejně se brzy vydají na cestu. V domě měli místo na spaní a teplé jídlo a když se jim stýskalo po kožichu, v noci se vytratili zaběhat si po lese za městem. Ovšem tuto aktivitu museli v polovině února omezit, protože se začalo šuškat po městě, že v lese řádí dravec, který zabíjí zvěř. Omegy to znepokojilo, a tak své výlety do lesa omezily na jeden týdně. Další problém, kterého si všiml Jimin byla Taeho zamlklost. Co zde začali pracovat Tae byl čím dál více mimo sebe, ztracen ve svých myšlenkách se smutným výrazem ve tváři. Ale i Jimin má své hranice trpělivosti, a tak týden před koncem února Taeho našel po večeři stát na malém balkoně jejich skromného pokoje se skříní a postelí, což jim stačilo. Tae stál opřen o dřevěné zábradlí a koukal na výjimečně čirou oblohu, kde zářily hvězdy. Ve tváři měl opět ten smutný a zamyšlený pohled, který Jimina v posledních týdnech neustále vytáčel. Zamračil se a stoupl si vedle svého přítele.

,,Řekneš mi už konečně proč se tváříš jako hromádka neštěstí? Nemůžu se na tebe už ani podívat!" Zabručel a Tae sebou škubl. Byl tak zabrán do svých myšlenek, že jej Jiminův hlas vylekal.

,,Jiminie! Neděs mě tak!" Pokáral jej a Jimin se ušklíbl.

,,To máš za to, že pořád nad něčím přemýšlíš. Co tě trápí?" Zeptal se již vážným hlasem a Tae polkl. Nechtěl o tom mluvit.

,,Taehyungie, uleví se ti, když se svěříš. Jsme přátelé, mě to můžeš říct." Jimin ztišil svůj hlas. Samotného jej trápilo, že mu Tae nevěří dostatečně na to, aby se svěřil se svým trápením. Jeho zkroušený výraz Taemu trhal srdce. Zhluboka se nadechl.

,,Je tu něco, na co nedokážu přestat myslet. Když jsem byl stále na útěku, tak nebyl čas myslet na nic jiného než na přežití. Ale teď, když v klidu jím a pracuji a neohlížím se neustále za sebe, jestli za mnou není nějaký lovec, Je tu myšlenka, která mi moc nedá spát. Přemýšlel jsem o všem, co se stalo a došel k závěru, že je to moje vina, že jsem o všechny přišel. Kdybych jen nebyl tak umíněný tak..."

,,Počkej co?" Zarazil jej překvapený Jimin.

,,O čem to mluvíš? Jak bys asi, tak mohl zabránit vyvraždění celé smečky?" Tae mu věnoval malý smutný úsměv. Ovšem jeho oči nabraly zakalenou barvu. Jako by se opět ztrácel ve své mysli.

,,Já jej odmítl. Tu alfu."

,,Alfu? Myslíš tím toho Jungkooka?" Jimin byl zmatený. Tae ovšem zavrtěl hlavou.

,,Ne. Kookie ještě nebyl dostatečně starý, aby se projevil jako alfa. Jeho smečka nás opustila ještě před mým vlastním projevením. Ale krátce po jejich odchodu naším teritoriem procházela jiná smečka. A její alfa byl u toho, když jsem se projevil jako omega..."

xXx

,,Tak moc mi chybíš." Šeptal tiše Taehyung zatímco se vyhříval ve své vlčí podobě na kameni. Sluníčko pálilo letní sílou a v lese byl klid, který mladý vlk uvítal. V posledních dnech se necítil dobře a odráželo se to na jeho náladě. Často myslel na svého přítele. Co dělá? Dorazil už domů? Myslí na něj taky? Z myšlenek jej vytrhl zvuk prasklé větve. Zvedl hlavu, aby se střetl s tmavě šedým vlkem. Světle oranžové jej pozorovaly je zájmem a Taehyung se ošil.