Catch me if you can

14. Shledání

Taehyung strávil na ošetřovně ve společnosti bety Jina celkem týden. Opravdu obdivoval doktorovu píli. Cítil se lépe už po třech dnech, kdy byla dokončena transfuze krve a dokapaly léky proti infekci. Jin mu denně čistil rány a kontroloval dvě, které musel zašít, což byla rána na krku a na břichu. Po pěti dnech se omeze povedlo změnit podobu, a i když stále cítil bolest, za pomoci Jina se opět cítil sám sebou. Doktor jej taktéž celý týden vykrmoval, aby mělo jeho tělo potřebnou sílu bojovat proti infekci a sedm dní poté, co se jej Jin ujal byl Taehyung propuštěn. Stále musel ještě týden chodit k betě pro léky a kontrolu ran, ale už nemusel zůstávat. A omega byla ráda. Hrozně se nudil. Jimin se za ním stavil na návštěvu pouze dvakrát a Tae z něj moc nedostal. Jimin mluvil o svém zdraví a Taeho a také, co všechno spolu musí podniknout, jakmile jej pustí, což se právě stalo. Taehyung dostal čisté oblečení a doktor jej dostrkal do teplé koupele, kde mu pomohl se pořádně umýt. Za celý týden nebylo Taemu dovoleno se z pelíšku a poté z postele pohnout. Jin dokázal být přísný. Připomínal mu vlastní rodiče. Po koupeli, kdy se Tae konečně po velmi dlouhé době cítil jako člověk, byl propuštěn. V čistém bílém svetru a černých kalhotách vypadal se svými stříbřitými vlasy jako anděl. Aspoň to mu řekl Jin, když si jej před odchodem prohlédl. Tae bohužel nemohl říct nic, pouze se mírně začervenal nad komplimentem a s rychlým rozloučením a poděkováním za péči ze dveří zmizel. Na chodbě už na něj čekal Jimin oblečen v modrém tričku a černých kalhotách. Okamžitě se objali.

,,Vítej na svobodě Tae!" zasmál se Jimin a víc přítele stiskl.

,,Díky Jiminnie." Omega jej pustila a chvíli se na sebe dívali, než jej Jimin vzal za ruku a začal vést dlouhou chodbou.

,,Pojď! Ukážu ti to tady! Je to tady skvělé!" omega zněla nadšeně, a tak Tae pouze přikývl a nechal Jimina, aby jej po budově provedl. Dozvěděl se, že budova je hlavním sídlem smečky a stojí na kraji Soulu. Měla celkem pět pater, z níž páté a čtvrté bylo pro členy smečky, třetí pro generály a vůdce, druhé patro bylo používáno na zasedání a porady. Ovšem tam se nedostali, protože zrovna jedna porada probíhala. První patro bylo spíše pro hosty a vypadalo bohatě zařízeně ve zlaté a červené barvě. V přízemí toho moc neviděli, ještě nebylo pořádně zařízené.

,,Není to moc dlouho, co byla tahle budova pro smečku postavena." Zmínil Jimin, když z budovy odcházeli.

,,Chceš se podívat po městě?" otázal se, když se Taehyung díval směrem do centra.

,,Můžeme?" omega se zatvářila překvapeně a jeho přítel se rozesmál.

,,Ale samozřejmě! Nejsme tady vězni! Můžeme do města jít. Je pod ochranou smečky."

,,Tak dobře. Pojďme!" Taehyung se zakřenil a tentokrát to byl on, kdo popadl Jiminovu ruku a rozběhl se do města. Ani jeden v Soulu nebyl. Jakožto mláďata smečky neměli možnost se z teritoria vzdálit, pokud necestovala celá smečka. To byla jedna z věcí, které Taeho trápily. Měl svou rodinu a smečku rád, ale staré vlčí zákony nařizovaly, aby vlčata od narození zůstala v kruhu smečky a učila se svým povinnostem, dokud nenastane čas splynout se svým protějškem. Popravdě v dnešní době, kdy se vlci vraždí na každém rohu by se nedivil, kdyby se zákony již nedodržovaly. Jediné, čeho se v tomto případě obával je hněv Seongji, vlčí bohyně. Usmyslel si, že se musí podívat po svatyni, aby se mohl vyzpovídat. Naposledy našel svatyni napůl zničenou v Daegu. Pohled na zničenou krásu stavby jej zamrzel.

,,Podívej! Už jsme tady!" vytrhl jej přítel z myšlenek. Taehyung zavrtěl hlavou a rozhlédl se. Město bylo živé, plné lidí a vysokých budov. Spousta obchodů a restaurací. Omegy si daly načas a pomalu se procházely po ulicích seznamujíc se s novým prostředím. Chlapci byli z města unešení.