Živý mezi mrtvými

Den šestý

Nádrž byla plná. Štěstí stálo při mě. Když pojedu co nejdéle zvládnu to s jednou zastávkou na přenocování. Zdá se, že při mě stojí anděl strážný. Po menší zajížďce jsem se vrátil na silnici a jel co nejrychleji. Tma přicházela rychle. Po necelých třech hodinách jsem musel zastavit. Měl jsem zase štěstí. Potkal jsem chatařskou kolonii. V jedné chatě se zabarykádoval a doufal, že přežiju noc.

,,A proč jsi mi tohle všechno neřekl už dávno?" Vybouchl .
,,Bál jsem se. Víš kolik lidí jsem tímhle od sebe odehnal? Kolik lidi na mě koukalo skrt prsty? Kolik lidí mi řeklo, že si za to můžu sám? Kolik lidí si myslelo, že jsem slaboch." Špital jsem rychle. Harry zalapal po dechu.
,,Vážně o mě máš takové mínění? Že bych tě kvůli tomu odepsal?" Nevěřícně na mě koukal.
,,Ne, samozřejmě že ne. Já se prostě bál. Bál jsem se, že se na mě budeš dívat jako na trosku." Do očí se mi draly slzy.
,,Já...já" Nenacházel slova. ,,Draco za nic z toho co jsi mi řekl bych tě neodepsal. Za nic z toho bych tě nepovažoval za trosku. Neopustil bych tě kvůli tomu, ale to že jsi o mě pochyboval, nevěřil mi, nevěřil jsi že tě ochráním." Z prudka se nadechl.
,,Sakra Harry já věřil, že je mrtvý." Vzlykl jsem.
,,A za celou tu dobu jsi neměl ani jednou pochybnosti Draco?" Zvýšil hlas. Jen jsem zakroutil hlavou, že ne.
,,Lžeš! Zase mi lžeš Draco!" Bezmocně pohodil rukama.
,,Až do té střelby ne." Kroutil jsem dál hlavou.
,,Mohl jsi mi to říct včera." Nadechl jsem se k odpovědi, ale byl rychlejší.
,,A nevykládej mi nesmysly, že jsi se bál." Řekl přísně.
,,Co po mě chceš Harry? Co chceš slyšet? Že jsem zbabělec? Ubožák? Lhář? Řeknj mi co chceš slyšet a já ti to rád řeknu." Křičel jsem také a hleděl na nej zlomeným pohled.
,,Řekni mi co chceš a já to udělám." Dodal jsem s hlavou zkloněnou. Harry ke mě přistoupil, chytl za bradu a pohlédl z příma do očí. Nebránil jsem se. Jen čekal. Čekal co mám udělat, aby byl spokojený. Zděšeně mě pustil a odstoupil.
,,Tohle nedělej Draco. Nepřirovnávej mě k.." Vrtěl hlavou a dál odstupoval.
,,Jako můžeš? Jak můžeš potom všem mě přirovnávat k němu? JAK?" Zakřičel.
,,Tohle, tohle Draco. Tohle mě bolí." Bez jediného pohledu odešel.
Nemůžu o něj přijít, o něj ne.

Probudil jsem se později než jsem měl v plánu. A jak se ukázalo byla to obrovská chyba. Otevřel jsem dveře a tam stál on.
,,Ahoj, lásko."

Tak ještě malé překvapení na konec roku