Den osmý

186 12 0
                                    

,,Ty hajzle!" Rozzuřeně se na mě vrhl. Čekal jsem to. Uhnul jsem a vrhl se ns něj.
,,Nejsem slabý." Cedil jsem skrz zuby.
,,Nejsem tvůj, ty nerozhoduješ o mém životě." Křičel jsem. Seděl jsem na něj a rozpřáhl ruku. Chytil mi ji uprostřed pohybu. Vypadl mi nůž.
,,Jsi slaboch." Pěstí mě udeřil do obličeje. Chytil mě pod krkem.
,,Jsi slaboch, jsi ubožák a nikdo tě nepřïjde zachránit." Cedil mezi zuby a drtil mi hrdlo. Má pravdu. Nikdo nepříjde.
Začaly mi slzet oči, docházel mi vzduch v plicích. Snažil jsem se oddělat jeho ruce, ale má větší sílu. Beznadějně jsem svěsil ruce a hledal kolem sebe cokoli co by mi pomohlo. Cítím, že omdlévám. Cítím pod sebou najednou tvrdou podlahu a cizí tělo na tom mém.

Šel jsem po lesní cestě a nevěděl kam. Byla blbost odcházet. Každému jen níčím život. Jsem k ničemu. Možná, možná měl pravdu.  Možná Thomas viděl to co ostatní ne. Viděl jak každému kolem sebe níčím život, měl pravdu. Ozářila mě světlspa auta. Auto zastavilo a řidič vystoupil.
,,Hledám tě už pěkně dlouho, zlato." Zářivě se usmál.
,,Thomasi? Jak?" Zděšeně jsem na něj hleděl.
,,Nastup si." Rozkázal.
Chvíli jsem zvažoval své možnosti, rychle se otočil a dal na útěk. Poslední co jsme uslyšel byl výstřel. Poslední co jsem ucítil byla ostrá bolest

Živý  mezi mrtvýmiKde žijí příběhy. Začni objevovat