Usnul jsem na chodbě na zemi. Probudil mě až chlad. Chvíli jsem se dezorientovaně rozhlížel než jsem utřídil myšlenky a vydal se do kuchyně. Co když na té farmě vůbec nebyl? Začal jsem zběsile přepočítávat dny. První den se vrátili do starého tábořiště. Jestliže další den vyrazili, dostali se k medové farmě o den později než já. Což by znamenalo, že by měli dorazit dnes. Srdce mi poskočilo. Dnes. Pokud, pokud se me nerozhodli hledat hned a tudíž na farmě nikdy nemuseli být.
Srdce mi divoce tkouklo.
Usadil jsem se s kávou na balkón a čekal.
Nevím kolik uběhlo hodin, dnů, týdnů. Nevím jestli mě hledá. Nevím jestli tohke zvládnu, jestli přežiju. Nevím, kým budu, když přežiju.
Noha přestávala bolet, ale postavit se stále nemohu.
Začínám věřit, věřit všemu co říká. Nikdo nepříjde, vždyť tohle dělá pro mě, je to nejlepší co mě kdy potkalo. A já nedělám nic prot, abych se mu odvděčil.
,,Jez, budeš potřebovat sílu." Vkládá mi vidličku k ústům a já poslušně otevírám pusu.
,,Na co?" Zadívám se mu do očí. Tyhle oči planou pouze pro mě. Mám štěstí.
,,Dnes se vrátíme domů. Budeš tam mít pohodlí, uzdravíš se a budeme už navždy spolu." S úsměvem mě pohladí po tváři. Domů.
Od kdy to je i můj domov?
A kdy tam zemřu.
Celý den jsem proseděl venku a hledal nejmenší náznak.
Cokoli.
Cokoli, co by znamenalo, že budeme spolu.
Cokoli.
ČTEŠ
Živý mezi mrtvými
FantasiaDOKONČENO Svět se zbláznil. Nic není jako dřív a všem jde o život. Mrtvý mrtvými nezůstávají a druhý život není nic o co by někdo stál. Happyend 21.4.2021 #6 zombie 21.4.2021 #75 drarry
