Živý mezi mrtvými

Den devátý

Z posledních sil jsem pohl rukama kolem sebe. Pravou rukou jsem zavadil o ostrou čepel. Popadl jsem nůž a vrazil ho Thomasovi do hrudi. Stisk kolem mého krku povolil. Zděšeně koukal na mě a poté na nůž v hrudi. Svalil se vedle mě. Zhluboka jsem oddechoval. Přetočil jsem se na bok a nůž vytáhl. Thomas zasténal.
,,Než umřeš, chci aby jsi veděl že žádná rána z milosti tě nečeká. Staneš se tou zrůdou." Roztřeseně jsem se postavil a sebral svůj batoh. Naposledy jsem se ohlédl na mrtvé tělo. Vyšel jsme ven a nadechl se čerstvého vzduchu.

Probudila mě bolest. Celá noha mi hořela bolestí.
,,No konečně Růženko." Pronesl chladný hlas kousek ode mě. Nebyl to sen.
,,Proč to děláš?" Podíval jsem se mu do očí.
,,Protože patříš mě. Jen mě. Udělám vše proto, aby jsi byl už navždy jen můj. Beze mě jsi pouhá nicka, ubožák. Dávám tvému životu smysl Draco."  Rozhlédl jsem se po betonové místnosti. Bez oken, bez dveří, jen postel s řetěz.
,,Ošetřil jsem ti tu nohu, budeš chvíli pajdat, ale to tě nemusí trápit. Ven se jen tak nedostaneš." Podal mi vodu. Vyrazil jsem mu ji z ruky. Chytí mě pod krkem a přitáhne do polibku.
,,Neboj, já si tě zase vycvičím." Zavrčel mi do obličeje a stiskl bolave stehno.
,,Nikdy ti patřit nebudu, kdykoli budu mít možnost utéct, uteču." Vpálil jsem mu facku.
,,Možná jsem ti měl hned ukázat kdo tu je pánem." Otočil mě na břicho a stšhl boxerky. Zalapal jsem po dechu.
,,Co to děláš? Okamžitě mě pusť!" Zmítal jsem se co mi síly stačily. Bolest v noze nepříjemně pulzovala, vháněla mi slzy do očí.
,,Na to už je pozdě, tohle tě naučí jak se chovat." Prudce do mě vnikl. Bolestí jsem vykřikl. Nečekal, začal přirážet. Cítil jsem teplou tekutinu, která mi stékala na stehna. Z posledních sil jsem se zmítal a křičel. Vzlykal jsem a prosil.
,,Nech mě být, nech mě být!! Radši mě zabij!" Hystericky jsem křičel. Thomas dál přirážel a slasně vzdychal. Nahmatal můj ochablí penis a tvrdě ho zmáčkl.
,,Prosím!" Znovu jsem se rozkřičel. Nemám sílu se bránit. Nemám sílu odporovat. S posledním mocným přírazem se udělal. Plácl mě přes zadek a odstoupil. Schoulil jsem se do klubíčka a vzlykal.
,,Vidíš Draco? Jsi jen obyčejná nicka, ubožák, děvka. Od teď budeš dělat co ti říkám. Budeš poslouchat, plnit má přání a starat se o má potěšení. Polib mě!" Rozkázal.
,,POLIB MĚ!" Políbil jsem ho.
,,Tak je hodnej." Pohladil mě po tváři a otvorem v podlaze odešel.
Jsem ubožák.
Jsem jeho.

Nasedl jsem na motorku a vydal se na cestu.
Když jsem dojel k velké bráně stmívalo se. Nikde nikdo. Zkusil jsem kód, ktrrý tu byl naposledy a modlil se. Brána se dsls do pohybu. Projel jsem mezerou a bránu zavřel. Dojel jsem až k chatě. Nebyla tu žádná auta. Žádný důkaz, že by tu ostatní byli.
V chatě byla tma, prošel jsem každou místnost. Zhroutil jsem se na zem. Není tu.

Pomalu, ale jistě se blížíme do finále. Zbývá posledních pár kapitol. Ráda bych věděla, jaké jsou vaše pocity z povídky a jaký očekáváte konec?
Také přemýšlím nad pokračováním, kde by Harry a Draco byli spolu 🤔 jestli by to bylo časově před tuto povídku nebo navazující ještě nevím, podle toho pro který konec se rozhodnu 😀 co myslíte?