Živý mezi mrtvými

Den desátý

Zrovna když jsem se probudil měl hlídku Neville s Fredem. Všude panoval klid. Naprosté hrobové ticho, jako by celá země zemřela. Protáhl jsem se a vstal.
,,Jak to šlo?" Kývl jsem na Nevilla.
,,V pohodě, je klid." Očima neustále prohledával okolí.

Během půl hodiny jsme již všichni byli na nohách a každý se připravoval po svém. Hermiona připravovala snídani, Lenka jí pomáhala, Pansy nepřítomně hleděla z okna, Fred s Georgem kontrolovali zbraně, Ron pomáhal Ginny pobalit věci a já s Nevillem jsme kontrolovali trasu.
,,Takže v Manchesteru budeme zhruba za čtyři hodiny. Kam potom Harry?" Zadíval se na mě.

,,Harry co se děje? Kam jedeme?" Draco mě pozoroval se strachem v očích, jak házím naše věci do kufru.
,,Pryč. Musím tě odvést co nejdál." Dostat Draca do bezpečí, to byla jediná myšlenka, která se mi honila hlavou.
,,Ale kam? No tak Harry mluv semnou." Chytil mi ruce a prosebně se zadíval do očí.
,,Draco, musím tě dostat pryč. Ta autonehoda, to nebyl omyl. A dnes v tom parku? Snad si nemyslíš, že někdo vystřelil omylem. Prosím pojď semnou. Slibuji, že budeš v bezpečí." Teď jsem to byl já, kdo prosil pohledem.
,, Dobře." Kývl nakonec.

Po zabalení všech věcí, které by se nám mohli hodit, jsem informoval svého nadřízeného. Krátkou SMS zprávou, později se s ním spojím bezpečným telefonem. S rukou na zbrani, kufrem v druhé ruce a Dracem za svými zády jsme došly k autu. Draco usedl na místo spolujezdce a netrpělivě se ohlížel než uložím kufr na zadní sedačky a sednu za volant.

Po dlouhé noci za volantem jsem byl rozlámaný a unavený, ale byli jsme na místě. V bezpečí.
,,Lásko, vstavej." Přejel jsem prstem po líci blonďáka, který dřímal vedle mě.
,,Už jsme tu?" Dlouze zívl a protáhl se.
,,Ano, už jsme na místě. Tak pojď." Vystoupil jsem a přešel na druhou stranu, abych Dracovi podržel dveře.
,,No páni." Užasle zíral před sebe.
,,Tak pojď, vše ti tu ukážu." Políbil jsem ho na spánek a popostrkoval k útulné chatce.

Výdrž lásko, už jen pár hodin a obejmu tě, už jen pár hodin a už tě nikdy nepustím ze své náruče. Už jsem pár hodin a dotknu se tvých dokonalých rtů. Už jen pár hodin života bez tebe, konečně budeme spolu, stůj co stůj.
Po deseti nocích bez tebe, šílím strachy.

Vítám Vás u další kapitoly, teď budou přibývat v rychlejším tempu. Jak jste si mohli všimnout příběh dostal trochu jiný kabátek. Hlavní změna je název. Tak snad tím nikoho nepohorším.
A zítra se "uvidíme" u další kapitoly.