Two years

4.

Pohled Erena

,, Zlato ?" Ozve se z obýváku.
,, No ?" Dál koukám do notebooku a snažím se hnout s novým případem. Všechny složky s důkazy a podezřelými jsem prošel nejmíň stokrát a stejně mi něco uniká...

,, Ludwig mňouká v kuchyni. Dej mu konzervu " křikne na mě Levi. Tiše si povzdechnu. Už se chci zvednout, ale pak se zarazím. Proč mu ji nedá on sám ? Vždyť čas má , jediné co dělá je, že kouká na telku.
Tak to ne. Já se tu dřu a on ani nemůže dát kočce pitomou konzervu ? To bych se na to podíval...

,,Levi já teď vážně nemám čas. Udělej to sám " odpálkuji ho a dál se soustředím na případ.
,, Erene , běž mu dát tu konzervu. Nedá se to poslouchat a já se musím soustředit " štěkne na mě. On si snad ze mě dělá prdel !

,, Děláš si legraci ? Na co se proboha potřebuješ soustředit ?! Na pořad o vaření ?" Zaklapnu svůj počítač a zvednu se ze židle. Ještě se protáhnu a mířím do obýváku. Ale Levi je rychlejší a tak se potkáme mezi dveřmi.

,, Sakra Erene, nemůžeš mu prostě dát žrádlo, bez keců ?" Mračí se na mě. Myslím , že do mě za chvíli propálí díru.
,, Tam promiň, ale narozdíl od někoho dělám pořádnou práci místo válení se na gauči a sledování telky. Já se tady snažím hnout s tou vraždou !" Vyjeknu na něj.

,, Co to meleš ? A co myslíš že dělám já ? Televize jede už od rána , protože ji NĚKDO zapomněl vypnout " zvýší na mě hlas a přistoupí ke mně blíž .
,, Tak když to NĚKOMU tak hrozně vadí, ať si ji vypne !" Zařvu mu těsně u tváře a pak se otočím zpátky do pokoje.

,, Neřvi na mě Erene ! A ještě jsme neskončili ! " Drapne mě za mé předloktí a otočí si mě zpátky k sobě. ,, Běž nakrmit tu kočku !" Přikáže mi .

,, Co takhle poprosit, hm ?! To se tak budeme hádat i u dítěte ? Erene vyměň mu plínka, Erene ohřej mu mlíko , Erene udělej to a Erene udělej tam to !" Dál křičím. Kašlu na to, že je fyzicky zdatnější i když je menší a klidně by mě mohl zkopat. Já prostě řvát budu !

,, Aha takže to všechno teď budeš obracet na mě ? Já to děcko nechtěl jasný ?! Tak si nestěžuj laskavě ! " Křikne na mě naposledy. Pak nastane hrobové ticho.

Nechtěl... A ani zřejmě pořád nechce... Chcete mi snad říct , že jakmile se to narodí budu na všechno sám ? Že budu pro něj jen manželská povinnost ? Já ... Myslel jsem... Po tváři mi začnou téct slzy. Oba hledíme do země. Mlčíme.

Říkal , že mě ve všem podpoří... Tak proč najednou ne ? Proč všechno shazuhe na mě ?
,, Erne... " Z myšlenek mě vytrhne jeho tichý chraplavým hlas. Hned na to si mě přitáhne do náruče.
Stojím tam jak tvrdé Y a vůbec se neobtěžuju mu objetí oplatit.

,, Moc se omlouvám.... Nechtěl jsem říct něco tak ošklivého... Samozřejmě, že se o dítě budeme starat spolu. O to se neboj " zaboří mi obličej do hrudi.

Opatrně ho obejmu a pohladím ho po zádech. Nikdy se nedokážu dlouho zlobit... Ach jo.
,, Taky... Taky jsem na tebe nechtěl křičet. Promiň. Nevěděl jsem, že máš práci.." zamumlám tiše a dám mu pusu do vlasů.

Levi ke mně zvedne jeho šedomodré očka a zahledí se do těch mých.
,, Dáme Ludwigovi jídlo a pak se koukneme na ten případ spolu. Co říkáš ?" Pohladí mě po tváři.
,, To zní skvěle " zvednu koutky do úsměvu.

Levi mi vtiskne rychlý polibek. Potom mě chytne za ruku a společně jdeme do kuchyně

,, Levi... Že tohle byla naše poslední hádka..?" Řeknu tiše když dojdeme do kuchyně.
Černovlásek se ke mně otočí a pousměje se.
,, Určitě ano " přitáhne si mě do polibku.