Two years

6.

Pohled Erena

Zahledím se na bílý plastový kelímek v mé ruce. Voda, kterou jsem si do něj před chvílí natočil , je už zhruba v polovině. Dopiju zbytek vody a hodím kelímek do koše.

Vytáhnu s kapsy mobil a kouknu na hodiny. Už to budou skoro dvě hodiny... Snad jde operace bez problémů...

Tiše si povzdechnu a sesunu se na židli.
Jsem hrozně nervózní. Levi právě podstupuje operaci , která byla prováděna jen párkrát. Sice zatím byl jen jeden případ, kdy se nepovedla a byly následky minimální . Jenže nikdy nevíte co se podělá...

Ale i přes tuhle mojí nervozitu se musím pousmát. Už jen ta představa že se to povede ve mě vyvolává obrovský pocit euforie.
Unaveně zívnu a mám v plánu si zajít pro kávu, ale v tom se dveře otevřou.

Vyjde z nich doktor společně se sestrou. Na tváři mu pohrává malý úsměvem. Nejradši bych křičel radostí ale nebudeme dělat ukvapené závěry.

Postavím se a vyjdu doktorovi naproti.
,, Jak je na tom ?" Vyhrlím okamžitě ze sebe.
,,Nemusíte mít obavy. Operace byla úspěšná. Pan Ackerman teď spí. Měl by se probudit tak do půl hodinky. Ale klidně už můžete k němu " mile se na mě usměje.

Už se můžu radovat !
,, To je úžasné !" Vykřiknu ale hned si zakryju pusu. Doktor se jen zasměje, poplácá mě po rameni a odejde.
Na nic nečekám a vydám se za Levim.

Opatrně otevřu dveře a rychle vklouznu dovnitř.
Levi tiše oddechuje na lůžku a kolem něj pípají přístroje. Tenhle zvuk tak nemám rád..

Dojdu k němu a posadím se na židli po jeho pravé ruce. Zadívám se na jeho skoro nehybnou tvář. Vypadá tak sladce...S židlí se přisunu blíže k němu a chytím jej za ruku. Jeho kůže je jako vždy bledá. Občas si říkám jestli náhodou není upír. Ale to je hloupost.

,, Tak jsme to dokázali. " Zašeptám . Vím že mě neslyší. Ale měl jsem potřebu to říct.
Teď už jen půl hodiny a uslyším zase tvůj krásný hrubý hlas.

***

Pohled Leviho

Pomalu se probouzím . Všude kolem mě něco pípá a na ruce cítím velkou tíhu. A to nemluvím o bolesti v podbřišku. Myslím , že umřu. Stoprocentně.

Pokusím se otevřít oči ale hned je zase zavřu kvůli oslepujícímu světlu.
,, Nenávidím nemocnice " zachraptím. Tíha z mé ruku v okamžiku zmizí.
Zkusím znovu otevřít oči. Tentokrát úspěšně.

První co uvidím je bílý strop. Jaké klišé... Otočím hlavu na bok.
,, Ahoj " špitne zelenoočko a usměje se na mě.
,, Ahoj " oplatím mu pozdrav. Eren se ke mně nahne a dá mi malou pusu na čelo.

,, Jak se cítíš ?" Zeptá se a očima mě "skenuje".
,, Jakoby mě někdo práskl kovovou trubkou do břicha" heknu a trochu se posunu , abych na něj lépe viděl.

Eren se jen tiše zasměje. Nechápu co je tady k smíchu. Kdyby věděl jak to bolí tak se nesměje. Ach bože cítím se hrozně slabý.

,, Předpokládám , že všechno dopadlo dobře , když se tak pořád blbě culíš " namítnu. Eren se usměje ještě víc. Aspoň že má ten zmetek radost. I když mu to možná umřu z té bolesti před očima.

,, Ano dopadlo. Od teď jsi moje ženuška " zasměje se.
,, Erene. Nejsen žádná tvá zkurvená ženuška. Jsem Levi . Tvůj MANŽEL. To že mám teď v sobě část ženského ústrojí, ze mě nedělá ženskou. Až ten spratek bude na světě tak mi to zase odoperují. Nejsem žádná ženská. Jasný ?" Zavrčím. Ženská. Tfuj tajbl. Podřadné pohlaví.

( Pozn: mám chuť Levimu lisknout 🤣❤️)

Eren na mě překvapeně zamrká a potom se začne smát.
,, Promiň. Byl to jen hloupý vtip. Jasně že jsi pořád můj úžasný , milovaný manžel " chytne mě za ruku, která má na sobě otisk ucha. Takže ty jsi mi chrápal na ruce jo ?

,, No to bych prosil " ušklíbnu se. Trochu se na něj pousměju. No jo. Je to pořád ten samej spratek jako před čtyřmi roky.
,, Dej mi už konečně pořádnou pusu " zabrblám.

,, S radostí " nakloní se ke mně a spojí naše rty v jedny.