Two years

10.

Pohled Erena

,, Říkám ti. Já se pracovny nevzdám " mračí se na mě Levi přes stůl. ,, A kam jinam chceš dát miminko ? Do obýváku ?" Také se na něj mračím. Stěhovat se nechce ale blbou pracovnu nedokáže objetovat. Tak co jako chce ?!

,, Třeba. Ale mojí pracovnu okupovat nebude " nafoukne uraženě tváře. ,, Levi přestaň se chovat jako malé děcko. Je to jen blbá pracovna ! Jestli ji máš tak sakra rád tak se tam přestěhuj ! Dítě může klidně spát v ložnici místo tebe !" Prásknu s talířem který se rozletí na všechny strany.

Co jsem to zase provedl... Místností nastane hrobové ticho. Jediné co slyším je vzdalující se cinkání talíře.
Mlčky začnu sbírat střepy.

Já vím že bych na něj neměl křičet. Vím, že normálně by neodporoval a jednal by podle racionálního myšlení. Jenže ty jeho nálady jsou čím dál tím horší. A to jsou to teprve dva měsíce. Myslím, že se teď projevují Leviho pocity, které v sobě dusil moc dlouho...

Musím se pokusit nějak potlačit ty moje cholerické výstupy. Nebo to dopadne ještě špatně...

,, Promiň mi... Nějak mi to nemyslí " zachraptí Levi. Sesbírám střepy ze země a stoupnu si k němu.
,,To nic. Já to chápu " usměju se na něj. Natáhnu k němu ruku, abych ho pohladil, ale hned ji zase stáhnu. Kdy jsem se stihl pořezat ?!

,, Erene !" Vyjekne a okamžitě si ke mně stoupne ,, V klidu. Jsou to jen malé ranky " odnesu střepy do koše. Když se otočím zpátky k Levimu , už tam není. Kam zase zmizel ?!

Jen si povzdechnu. Strčím  poraněnou ruku pod studenou vodu a čekám než krev přestane alespoň trochu téct.
,, Ukaž mi tu ruku " zjeví se u mě Levi. Leknutím nadskočím a bouchnu se hlavou o vrchní skříňky.

,, Auva ! Levi nemůžeš chodit jako duch !" Zamračím se a ohlédnu se na něj. ,, Promiň " omluvně se na mě podívá. Mlčky k němu natáhnu ruku. On ji sevře v těch svých a prohlédne ranky. Potom mi jemně ruku ošetří.

,, Zítra nemám službu tak můžu vyklidit tu pracovnu. Jestli se ti bude chtít večer , můžeš se kouknout na net jakou barvu bys chtěl , popřípadě tapetu do pokoje " stále drží mou ruku a hledí mi do očí.

To je můj Levi...
Vtáhnu si ho do objetí. ,, Nemůžu se dočkat " zašeptám. Levi kolem mě obmotá jeho paže a objetí mi pevně opětuje. ,, Jo. Taky už to nemůžu snést. A to jsou to teprve dva měsíce " zabrblá mi do hrudi. Tiše se uchechtnu.

,, Zvládneme to. Uvidíš. " Hladím ho po zádech. ,, Spolu ..." Zamumlá a víc se ke mně natiskne. ,, Ano spolu. "

Teplo, které jeho tělo vyzařuje je tak úžasné... Obličej zabořím do jeho úžasných vlasů a nasaju jeho vůni. Blaženě vydechnu.

,, Levi?" Řeknu tiše a líbnu ho do vlasů. ,, Hm ? " Vzhlédne ke mně. Jeho šedé očka si důkladně prohlíží mou tvář.
,, Nemáš chuť na zmrzlinu ? Já hroznou " usměju se na něj.

,, A pak kdo tu má mít chutě " ušklíbne se. Potom mi vtiskne rychlou pusu a odejde do obýváku. ,, V mrazáku zbyla ještě karamelová. Tak vem dvě lžičky a pojď " zavolá na mě. Hned na to se ozve televize. ,, Jo a v ledničce je čokoládová poleva !" Křikne přes telku.

Rychle seberu zmrzku, polevu a lžičky a běžím za ním. Aspoň teď máme chutě oba !