Two years

7.

Pohled Erena

Zaparkuji na parkovišti před nemocnicí a vylezu ven z auta.
Levi po operaci strávil v nemocnici ještě týden a dnes si ho konečně můžu odvést domů.

Protáhnu si záda a otočím se směrem k vchodu do nemocnice. Levi zrovna vychází. Zavřu dveře od auta a s úsměvem se vydám se k němu.

,, Ahoj " pozdravím ho. Černovlásek mě ani nepozdraví a vrhne se mi do náruče.
Obmotam kolem něj svoje paže.
,, Ale copak ? Vždyť jsme se viděli každý den " dám mu pusu do vlasů.

,, Nenávidím nemocnice " zabrblá . Pohladím ho po zádech.
,, Už je dobře. Pojedeme domu , ju?" trochu se odtahnu a políbím ho na čelo. Levi jen zakývá hlavou.

Odtahnu se od něj a vezmu mu z ruky tašku s jeho věcmi. Dojdeme k autu , naložím do kufru tašku a vydám se k místu řidiče.

Posadím se za volant.
,, Erene co to děláš ?" Zamračí se na mě. ,, Sedím ?" Odpovím otázkou.
,, Řídím já. Padej na spolujezdce." Dál se mračí.

,, Levi. Vím že máš o svého miláčka strach " pohladím volant . ,, Ale mohl bys svému druhému miláčkovi důvěřovat. Dokázal jsem dojet sem bez problému. Zvládnu to i zpátky "

,, Erene...." Vzdá to. ,,Proč sis nevzal svoje auto ?" Nakonec si sedne vedle mě. ,, Zůstalo přece na stanici ,vzpomínáš ? " Nastartuji.
,, A jo... Počkej, ty jsi za celou tu dobu nebyl v práci ?" Cítím jak do mě jeho pohled vypaluje díru.

Mlčky vyjedu z parkoviště.
,, Erene sakra odpověz mi !" Křikne.
,, Vzal jsem si volno.... To proto jsem byl u tebe pořád.. Já... Prostě jsem se o tebe bál.." zašeptám . Pohled mám upřený na silnici. Bude na mě křičet ? Že jsem promrhal tolik dnů ? Že jsem se ošidil o peníze ?

,, Ach ty moje trdlo ..." Zabrblá a položí svou ruku na mé stehno. Překvapeně zamrkám . Na chvilku odtrhnu zrak od silnice a kouknu na něj.
,, Taky bych mě o tebe strach " stiskne mé stehno a pousměje se.

Kouknu pro jistotu zase na silnici . Na tváři se mi usadí úsměv.
,, Jsem rád , že už jsi zase doma " zaparkuji před domem.
Vytáhnu klíčky ze zapalování a natáhnu se k němu.

,, Okaeri" zašeptám a přitisknu se na jeho rty.
Chutnají jinak než jako obvykle. Jsou více sladké, skoro z nich necítím hořkost cigaret. Myslím, že mu týden bez cigaret náramně prospěl.

Levi mě pohladí po lícní kosti a odtáhne se. ,,Tak pojďme " řekne s neutrálním výrazem a vyleze ven. Dlouho jsem u něj tenhle výraz neviděl... Děje se něco ? Pokazil jsem snad něco ?
S hlavou plnou myšlenek vylezu ven z auta. Černovlásek už má na rameni tašku a míří domů.

Ještě zamknu auto a jdu hned za ním. Doufám, že to má co dočinění s náladovostí, kterou teď bude mít skoro pořád...
S myšlenkou na děťátko se začnu culit jako blázen.

Předevčírem Levi podstoupil umělé oplodnění. Takže teoreticky... Už nosí pod srdcem našeho potomka !
Smutná nálada mě okamžitě přejde. Rychle vyběhnu za Levim po schodech a chytnu ho do náruče.

,, Aaa co to děláš spratku!" Vyjekne a přitiskne se ke mně.
,, Promiň. Mám jen hroznou radost " uculím se.
Černovlásek se tiše zasměje a vytáhne z kapsy klíče. Skloním se tak , aby mohl odemknou.

Dveře se otevřou . Už chci vejít ale, Levi mě zatahá za triko.
,, Nezapomeň pravou. Jako po svatbě ." Okamžitě se mi vybaví náš svatební den. Ach to byla krása..
Rychle kývnu na souhlas a vejdu do bytu.

Opatrně ho postavím na zem.
,, Sladký domov " povzdechne si a zahledí se dál do chodby. Vyzuju si boty a Levi taktéž.
,, Máš hlad ?" Pohladím ho po rameni a projdu kolem něj.

,, Ani ne " ozve se za mnou. Vejdu do kuchyně a otevřu ledničku.
,, Tak já si rychle něco dám a pak se ti hned budu věnovat !" Křiknu do bytu a vytáhnu z ledničky nějaké jídlo.
,, Dobře !" Ozve se odpověď.

Na linku postavím suché těstoviny od včerejška a konzervu s tuňákem. Otevřu konzervu a hned mám společnost. O nohu se mi otírá Ludwig. Chudáček, byl tu celý týden prakticky sám.
Sehnu se k němu.

,, Chceš abych se rozdělil co ? A co kdybych ti řekl, že ti dám jednu celou plechovku hm ?" Vezmu tuňáka a vyškrábnu ho do misky. Ludwig se k ní okamžitě nahrne . Se smíchem se otočím znovu k ledničce a vytáhnu novou konzervu.

Smíchám tuňáka s těstovinami . Vezmu ještě lžičku a vydám se najít Leviho.

Najdu ho v ložnici stát před zrcadlem. Triko má vyhrnuté a ruce má položené na bříšku. Odložím misku a dojdu k němu.
,, Ty jizvy jsou odporné " zabrblá a přejede prstem po značce po stehu.

Zezadu ho obejmu a opřu si bradu o jeho hlavu.
,, Smrdíš rybinou. Dával jsi Ludwigovi jídlo ?" Zeptá se a kouká na mě přes zrcadlo.
,, Ano i ne " odpovím.

,, Takže sis dělal zase něco s tuňákem" ušklíbne se.
,, Ty mě znáš nejlépe " pohladím ho po bříšku. Levi se trochu otřepe a naskočí mu kusí kůže.
Odtáhnu se od něj. Černovlásek si narovná triko a prohrabne si své vlasy.

Posadím se na postel a začnu jíst těstoviny. Zatím co on si vezme tašku a začne ji vybalovat. Miska těstovin ve mě zmizí jako nic.

Zvednu se a jdu ji odnést. Nádobí umyju a s Ludwigem v patách se vrátím do ložnice.
Zastavím se mezi dveřmi.
Na chvíli přestanu dýchat.

,, Říkal jsem si... Že když si neměl možnost to dítě udělat sám... Že by sis to chtěl vynahradit." Šibalsky se na mě dívá můj manžel. Leží na posteli jenom v boxerkách, na hlavě má čelenku s ouškami a vedle sebe má krabici s " hračkami ".

,,Bože můj, bože můj !"vyjeknu, když se konečně pořádně nadechnu.
,, Hodím si tu nejrychlejší sprchu a pak si to pořádně , ale pořádně rozdáme ! " oliznu si rty a hned na to se rozeběhnu do koupelny. Za sebou uslyším jen tichý smích.

Bože můj !