Kolik pravidel ještě zbývá?

18

Yoongi se nejdříve trochu bál, že nebude mít čas kontrolovat Jimina, ale postupně zjistil, že ten kluk od Hobiho má kolem sebe víc než jen spoustu ochránců. Jeho strážce se musel určitě nudit.

A Jimin byl zase nadmíru opatrný. Poctivě se rozhlížel, vyhýbal se pochybným místům a zdálo se, že má smysly nastražené i doma.

Nakonec proto hříšný anděl skončil v pohodlném křesle naproti zapnuté televizi. Andělé mají na práci důležitější věci, než plnit obrazovky přístrojů hovadinami a navzájem si ničit mozkové buňky věcmi z internetu. Když už někdo měl něco jako mobil nebo televizi, vykouzlil si to sám a nenašel tam víc než běžný občan Země.

Zrovna dávali detektivní seriál a Yoongi byl jako posedlý. Napětím mu tlouklo srdce v hrudi. Detektiv už se chystal celý případ rozřešit a odhalit viníka, když Yoongimu neklidně zacukalo srdce a zježily se mu chlupy.

Bleskově vypnul televizi. Taehyun není v pořádku! Ten kluk si sedl doprostřed silnice!!! Yoongi rychlostí světla sletěl dolů, přičemž se nezapomněl učinit neviditelným, a v hlavě klel.

„Ty hazjle!" vykřikl, nervy v kýblu. Okamžitě se proměnil v dopravního policistu a odkláněl dopravu ze všech světových. Ten neřád si tam ale jen dál seděl. Když už Yoongi nemohl a konečně se zbavil všech nebezpečných faktorů silnice, zběsile dýchal. Zpocený, uřícený a naštvaný si lehl vedle toho sedícího mameluka. Ten, jelikož výkřik nemohl z jistých důvodů (anděl si to nepřál) slyšet, si seděl, jakoby se nechumelilo. Jen, co si Yoongi poprvé vydechl, zatímco ležel vedle něj, Taehyun se rozhodl, že mu je ze silnice zima na zadnici, zvedl se a s úsměvem na tváři odešel.

„Ten zmetek! Já ho zabiju! Já ti ukážu ty palice dubová! Co si to o sobě *&^$%# myslíš, ty @#€$¿!!! Chceš mi zpestřit den, co?!! &¡#$!" zanadával si napůl šíleně strhaný ochránce toho nezbedníka. Pěstí uhodil do značky na kraji cesty, až promáčklá odletěla o kousek dál.

„Co je to doprdele za spratka?! Já tu lítám jak nadmutá koza a on... debil! Tak takhle ty se bavíš?! Ve svém volném čase si sedáš doprostřed posraný dálnice?! Já ti jednu plesknu, jestli se opovážíš ještě jednou!!" štěkal Yoongi na cestě do nebe. Sto lidí, sto chutí... ale takovýhle koníček byl prostě unikátní. A nebezpečný. A zatraceně vtipný pro vypravěče... pardon.

Počkat. Vy jste si ještě nevšimli, že tohle vyprávím já? Jak je to možné, Taťko Šmoulo, že mě nepoznali? Copak nevyprávím přímo úchvatně? Vždyť na to mám vlohy, jmenuju se Vypravěč. Šmoula Vypravěč. Uhh... (hlas v pozadí) Koumáku vypadni!

Každopádně... Yoongi nadával ještě dlouho poté a použil při této příležitosti většinu své široké slovní zásoby.

Dalšího rána zjistil, že tohle je Taehyunova každodenní rutina, které se ne a ne vzdát. Další den už rozdal dočasný strážný anděl pár facek a pohlavků, načež dostal jeden od Boha, jelikož si ho tím, že pomohl Hobimu svěřenci, přímo zarezervoval v knize porušených pravidel. Naštěstí se J-Hope vyléčil dříve a Yoongi už se o toho jeho haranta nemusel nadále starat.

Joj... trochu se to zvrhlo🙂. Kdyby vám ta vsuvka ze šmoulí vesnice vadila, prostě si ten odstavec v hlavě vymažte. Bez něj je to stejný příběh. (update: Chtěla jsem to už smazat, ale... takhle to moje mladší já napsalo a já mu to nechci znehodnocovat, tahle kniha pro mě hodně znamenala, ostatně jako každá.)
Trochu jsem přemýšlela a říkala jsem si, že bych mohla do další kapitoly zahrnout i jeden z komentářů... Rebel_Blake_
Snad to neva ani zmiňovanému, ani ostatním čtenářům😇

A jděte spát dřív než o půlnoci😐🤌. Když ne pro sebe, tak pro mě, děkuji❤