Kolik pravidel ještě zbývá?

30

Yoongi to vzdal. Unaveně usnul.
Andělům se sny nezdají, protože by mohly narušit jejich myšlenky. Mohly by jim pomotat hlavu, jako když se člověku zdá o tom, že schůzka byla zrušena, ačkoliv v reálu se normálně konala.

Co se zdálo Yoongimu tedy rozhodně nebyl sen. Byla to zpráva. Ve zkratce v ní Namjesus kamaráda nabádal, ať se ještě pokusí. Prý ještě nebylo vše ztraceno.
Hříšný anděl ospale otevřel víčka. Stále ještě ležel v těsném objetí pokojně oddychujícího záprdka. S výdechem si zezadu opřel hlavu o jeho krček. Měl pocit, jako by už tuhle situaci zažil, ačkoli si byl více než jistý, že tohle bylo poprvé.

Zamyslel se. Co tím Bůh chtěl říct? Vždyť už zkusil vše... nebo ne?
Proč byl vlastně nucen tolik bojovat o zapomenutou minulost, když i přítomnost se zdála pomalu dosahovat okamžiku, ve kterém byli, než se ve městě objevil neznámý blázen s koněm?

Vtom ucítil mírně pálivou bolest na tváři. Co zas chce?! Vážně ho bude Namjoon fackovat? Protočil oči. Copak to není především můj problém? ohradil se Yoongi v myšlenkách.

Opravdu ho nenapadalo, čím by prosvítil Jiminovu mysl. Objetí přece BYLO to největší, co spolu měli. Ach, bylo to těžší a těžší. S plynoucím časem, stráveným nad hádankou, se nabízelo méně a méně nápadů a řešení.

(Pozn. autorky: napadá vás nějaké řešení? Nezapomněl Yoongi třeba na něco? Nebo to tkví v něčem úplně jiném? Docela by mě zajímalo, co si o té situaci myslíte vy osobně, komentářová sekce je vám plně k dispozici😉😏 ---->💬)

Už pomalu ztrácel naději. Připomnělo mu to nespočet vzpomínek na Jimina, trápícího se u úkolů ze školy.

Odlepil z klubka rukou u žeber tu svou a jemně pohladil toho před sebou po vlasech. Udělal to tak láskyplně, až se sám podivil. Z hlavy pokračoval po odhaleném rameni a přes trup zpět k pupíku. Když se kůže u břicha dotkl, trhla sebou. Yoongi se nad tou reakcí těla pousmál. Zapletl zpět své prsty do uzle a zavřel oči. Spokojeně dýchal vůni človíčka, s nímž do sebe byli zaklesnuti jako kostičky puzzle. Byla to právě ta chvíle, ve které si doopravdy uvědomil a přiznal, co všechno proň skrček znamená. Tolik, že to slovy nelze ani z části popsat. I tak se o to v hlavě pokusil.

Ohrozil by pro něj svůj život, snesl by mu modré z nebe (možná i doslova). Koukal by s ním na nejnudnější filmy, co existují. Snědl by nejspálenější toust, kdyby mu ho udělal právě on. Obětoval by mu svou čest, pověst i čas. Proplakal by pro něj moře slz, vyčistil ho od plastů a celé přeplaval. Uletěl by míle, jen aby ho viděl, zpřetrhal by si při té akci křídla v bouřce, stále by však jimi máchal, aby se k němu dostal. Vypěstoval by nejkrásnější druh květiny, aby mu ji mohl dát. Bojoval by kvůli němu se svými nejbližšími a také s nejsilnějšími a nejzlejšími bytostmi. Přepral by stádo dětí z pekla a zneškodnil by lucifera, bylo-li by potřeba. Každé ráno by mu dal pusu na líčko a zval by ho na hezké rande, kdykoli by se jeho milému zachtělo. Objímal by ho a prokazoval mu tolik lásky, kolik v sobě má. Políbil by každou jeho pihu a každý centimetr kůže.

Celý rozvášněn náhlým návalem lásky mu letmo lípl rty na zátylek.

Chimi prudce rozevřel oči.
„Yoongi," zašeptal, „Yoongi."

„Copak?" stiskl mu ručky s nadějí v hlase starší. Jimin se posadil a otočil na přítele.

„Yoongi," řekl nahlas, „Yoongi, já si vzpomněl."
V jeho hlase šel slyšet mírný úsměv, ale i údiv. Yoongi se taktéž zvedl. Ne. NE! To bylo ono?! Polibek na zátylku? Tak jednoduché a přitom si na to nevzpomněl! Spadl mu kámen ze srdce. Ba ne, rovnou celý kus skály opustil jeho hruď a vytvořil tsunami pocitů nádherných jako jarní kvítky, letní slunce, podzimní barvy a zimní vločky. Radostí by vzlétl teď a tady a dal tomu spratkovi velkého hudlana. Tak moc zamilovaně se cítil.

„Chimi," dostal ze sebe, „já už to vím! Já se zamiloval!" Jásal a bez přemýšlení ho pevně objal.

„Já taky," povzdychl potichu Jimin, „do tebe."

„Jiminie, Chimi," odtáhl se z objetí starší a přes tmu druhému hleděl do očí, „miluju tě." Koukal zpříma do panenek mladíka, kterého držel za ramena.

Po malé chvilce, kterou si Jimin ukradl ve snaze se vzpamatovat, se ozval Yoongi: „Chimi... smím? Smím tě políbit?"

Chimi omámeně hleděl anděli do očí, ale přece kývl. Yoongi se mu bez většího otálení přímo vrhl na rty.

.
.
.
.
.
.
.
.
.

„Dobré ráno," usmíval se zeširoka Yoongi na Jimina, který se právě probral. Podal mu snídani do postele a přisedl si.

.

Tahle neděle byla ta nejlepší, co kdy Suga zažil. Dozvěděl se, že se Jiminovi líbil i přesto, že měl vygumovaný mozek –⁠ proto byl tak zmatený. Nechápal, že jsou jen kamarádi.
A právě a jedině díky němu zjistil svou pravou orientaci. Byl to přesně ten moment objetí, který pro ně byl klíčovým.

Přestože zpočátku svého strážného anděla prý neměl rád, jeho vlídná snaha kdykoliv skrčkovi pomoct, doprovázená naoko otráveným reptáním, mu přehodila celý svět. Jednoduše mu neodolal.

Když odpoledne Yoongi odcházel zpět do nebe, Namjesus si ho zavolal. Pogratuloval mu, ale zároveň ho ujistil, že si je vědom, kolik toho hříšník spáchal.

„Yoongi," smutně na rozcuchaného andílka pohlédl, „porušil jsi poslední dvě pravidla... musím... musím tě vyhnat z nebe a udělat z tebe člověka."

„To... to nevadí, nesmutni," povzbudil ho Yoongi. On sám byl za to vlastně rád, jelikož teď mohl být s jeho Chimim doopravdy, v realitě. Ale tušil, jak moc to Namjoona zraňuje. Yoongi mu byl moc blízký a nechtěl ho tudíž poslat dolů.

„Rozhodl jsem se... nechám ti křídla a moc anděla, protože vím, že je použiješ jen k dobru. Přidělím tobě i Jiminovi nejlepší anděly z nebe. A tomu tvému povolím s tebou komunikovat. Ale slib mi, že mě budeš chodit navštěvovat," posmrknul. On snad pláče. Proboha, pomyslel si Yoongi, to je měkota. Vždyť jde jen na zem. Pár pater níže, žádné drama. Přistoupil k němu a přátelsky ho počal utěšovat.

Rozloučil se s Hobim, jemuž musel též slíbit, že ho bude navštěvovat. I Hobi plakal. Andělé mají holt velká srdíčka a očividně hodně slz na zmar.

Namjoon přiřadil Yoongiho do společnosti, jako by tam byl odjakživa, jako by se tam byl narodil. Jen on a Chimi (+ celé nebe a peklo) věděli pravdu.

Yoongi Jimina vroucně miloval a i jeho protějšek mu opětoval jeho lásku.

.

Tak, mí milí šmoulíci, takhle vznikla legenda o anděli s neprostupnou maskou a měkkým srdcem a zdánlivě obyčejném klučinovi s neobyčejně barvitými a nádhernými vlastnostmi. V nebi i v pekle, tak jako tady, se vypráví dětem na dobrou noc. Když budete upřímní, silní a odvážní, jistě i o vás se bude jednou povídat. Tak. Teď zhasněte lampičky a alou na kutě!

Ahoj...
doufám, že jsem tam nenadělala moc chyb a omlouvám se –⁠ vím o tom, jak dlouho mi to trvalo. Škola mi trošku žrala čas.

Snad to alespoň z půlky naplnilo vaše očekávání.

Můžete mi napsat názor a konstruktivní kritiku, udělalo by mi to radost.
Dobrou noc a pěkné sny, kulíšci😇❤