Kolik pravidel ještě zbývá?

21

Po dlouhé době, kdy Yoongi sám měl co dělat, aby se nerozbrečel, Jimin jednoduše usnul. Tedy ne, že by mu prostě cvaklo a chrápal, nikoliv. Když se téměř doslova zhroutil staršímu do náručí, byl uložen na postel a objat, jak se sluší a patří. Po dlouhém, neustálém pláči se uklidnil a už jen ležel v pohodlí Yoongiho těla, které ho ukolíbalo ke spánku. Když si toho Suga všiml, uvolněně z plic vypustil vzduch. Opatrně si posunul končetiny do přijatelnější pozice, jelikož půlka mu brněla a druhou necítil. Bylo už krátce před půlnocí a i on by si byl rád zdříml. Tentokrát nebylo jeho cílem vzbudit se v nebi. Měl pocit, že musí svého Chimiho chránit. Ale ten večer si nepřipadal jako strážný anděl v práci, nýbrž jako pes chránící své milované štěně. Malé, bezbranné, nevinné. S myšlenkou, že Jiminovi opravdu pomáhá, se též nechal unášet spánkem.

Jimin se probral první. Od slz měl slepená víčka a zaschlé cestičky na tvářích. Bolely ho oči. Ale spal tvrdě a vstoupil do nového dne s dobrou náladou, ačkoliv byl unavený. A k pozitivnímu začátku do nového dne přispěl i fakt, že pod jeho lícní kostí poklidně stoupal a klesal hrudník jeho kamaráda. Ano, odpustil mu, Suga už je zase kamarád. Kdyby totiž nebyl správný přítel, nepřišel by, nezajímal by se a Jiminovy nohy by nebyly ráno na přeskáčku s těmi jeho.

Jimin zvedl hlavu. Malinko se zapřel rukama, aby se i tělem odlepil od anděla. Ten však pažemi, které měl doteď položeny na jeho lopatkách, stlačil chlapce zpět na sebe. S nadlidskou silou to pro něj nepředstavovalo ani špetku námahy.

Jiminovi nezbývalo, než nečinně ležet. Nenechte se mýlit, komu by to vadilo, že? Tak alespoň natočil hlavu tak, aby viděl, jestli Yoongi vůbec spí. Vypadalo to, že ano. Zaměřil tedy pohled na hodiny. Včera si nenastavil budík a dnes zaspal do školy. Jk s Jinem už jistojistě sedí v lavicích a poslouchají nudný výklad profesora korejštiny. Kdyby jen věděli...

Ještě jednou se zkusil zvednout, ale znovu to nevyšlo. Znejistil. Nestřílí si z něj kamarád? Je opravdu možné, že by spal? Nenápadně zvedl ruku a chtěl mu poklepat na tvář, aby to zjistil.
Skoro se k tomu odhodlal, když vtom se z úst kluka pod ním ospale vyloudilo: „Lehni si a spi ještě."

„Ale já jdu pozdě do školy, musím se připravit," protestoval také polohlasem Jimin.

„Já chci ale ještě spát," zachraptěl Yoongi.

„Můžeš tu spát dál, jestli chceš, já musím jít," pokusil se tělem vzbouřit mladší, snažíc se vymanit z pevného sevření.

„Řekl jsem, že nikam nejdeš," ukončil debatu Suga a, jakoby byl Jimin jen plyšový medvídek, se s ním obrátil na bok. Schválně zvolil stranu u stěny, aby mu jeho skrček neutíkal. Jimin tedy jakoukoli další snahu o útěk s povzdechem vzdal.

Pokusil se znovu usnout. Nešlo to. Tak se jen nudil obmotán jako v liánách, zatímco Yoongi spokojeně podřimoval. S vědomím, že je gay to neměl moc lehké.
Po dobrých dvaceti minutách už ho to přestalo bavit.

„Yoongi," oslovil věznitele prosebně. Místo odpovědi vyfasoval otrávené zabručení.

„Můžu si aspoň vzít mobil?"

„Ne."

„A to nesmím ani na záchod?"

„Ne."

„Tak tě mám počůrat?"

„Ne."

„A co mám teda dělat, když se mi chce?"

„Uhh... je to opravdu tak akutní?"

„Jo."

S uvolněním cesty Yoongi varovně na Jimina zavrčel: „Ať jsi do minuty zpátky, smrade."
Jimin neváhal a už pádil. Došel si na záchod a vrátil se do pokoje.

Suga nevypadal, že by mu něco chybělo, natož Chimi, tak se rozhodl, že si sbalí tašku do školy a připraví nějaké jídlo.

K snídani se výjimečně dělal s volskými oky. Yoongi se neuráčil vstát, a tak je již hotové položil na stůl, že si ještě rychle připraví ten batoh.
Když si ale vzpomněl, že dnes je první den od toho incidentu, kdy budou mít zase chemii (jako zázrakem měla jeho třída poslední dva týdny suplování, učitel musel kamsi odjet), nervózně polkl.

Jakožto strážný anděl pocítil Yoongi Jiminův strach, čímž se vzbudil.
„Chimi," oslovil ho, „co se děje? A proč neležíš tady, když jsem ti to řekl, spratku?"

Kdyby mu to napsal ve zprávě, Jimin by si z toho nic nedělal, ale takhle zněl jeho kámoš přeci jen nevrleji.

„Co by se mělo dít?" nechápal tázaný.

„Je z tebe na míle cítit nervozita," upřesnil Yoongi ještě nevrleji a pomalu se hrabal z postele.

„Tak promiňte, velebnosti," protočil oči chlapec, „příště své pocity udržím na uzdě." Prostě si musel rýpnout, ospalec mu kazil náladu.

„Ach, ty máš dnes tu chemii, že?" chytl se za čelo spáč, načež si prohrábl rozcuchané vlasy a konečně i otevřel víčka. Jimin na něj smutně kývl.

„Musíš říct řediteli, co se stalo," konstatoval hrubě, avšak o poznání mileji, zatímco si sedl na židli a bez optání se pustil do vajíček.

„To po mně nemůžeš ch-"

„Můžu. Budu tam s tebou, jestli chceš. Tyjo, umíš dobrá vajíčka."

„Ehh... díky? A to jako napochoduješ do ředitelny s těmi tvými udělátky na lítání?" zvedl obočí Chimi a též si nabídl snídani.

„Budu neviditelný a uslyšíš a uvidíš mě jen ty, blbče," vysvětlil Yoongi s odrovnaným povzdechem.

S touhle kapčou jsem váhala a netušila jsem, jak ji zpracovat, tak doufám, že je v pohodě.