4

198 16 23
                                    

Yoongi|17:12|
Ty bys chtěl psa?

Park Jimin
Yes

Yoongi

Yoongi

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

(Pozn. autorky: omlouvám se za tak zvláštní edit, ono to moc lépe nešlo. A hlavně jsem chtěla, aby to vypadalo alespoň trochu jako pes anděla a ne nějaký random vořech)

Yoongi
To je Holly

Park Jimin
Co to-
Proč svítí?

Yoongi
Nelíbí se ti?
Dělám si srandu, vidím, jak se nad tou fotkou rozplýváš

Park Jimin
Ne, to ne
Počkat co?

Yoongi
A jsme zase na začátku
Hele přestaň se rozhlížet, marníš čas

Park Jimin
Proč mě stalkuješ?

Yoongi
Oh my Jin
To snad ne
Protože musím, už jsem ti to říkal

Park Jimin
Když jsi včera nenapsal, myslel jsem, že už tě to přestalo bavit

Yoongi
Ach jo, je to s tebou těžké, prcku
Čum na postel
Zobrazeno 17:17

Park Jimin|17:19|
Čumím a nic

Yoongi
Vydrž, už tam skoro je
Nespouštěj oči
Zobrazeno 17:20

Viděl jsi?

Park Jimin
Jo
Ty máš taky mozek, když mi píšeš, abych se koukal, ale nutíš mě číst si tvé zprávy
Zobrazeno 17:21

Yoongi|17:28|
Jste roztomilí
Nechám vás do půlnoci spolu
Ničím toho zmetka nekrm
Zobrazeno 17:28

Yoongiho pohled na Jimina, hrajícího si s tou nebeskou kuličkou chlupů, kterou mu na zem poslal, doslova uklidňoval. Hřálo ho u srdce. Jimin Holly hladil, poskakoval po pokoji a užíval si přímo božsky.
Yoongi věděl, že z toho všeho, co provádí, bude neskutečně velký problém.
Lidé si často myslívají, že v nebi se ví o všem. Není to tak. Namjesus není vševědoucí. Není ani dokonalý. I jemu se pod rukama často bortí mnoho věcí, ale není to hlupák, věčně se před ním ani anděl nemůže skrývat. Yoongi tušil, že to přijde. A přišlo. Ale jemu to bylo fuk. Sám Jiminovi psal jen proto, aby porušoval pravidla. Nudil se.
„Kde je Suga?" ozvalo se z dálky. Jen rychle mladý anděl zakryl příliš nápadné stopy.
„Co potřebuješ, Hobi? Tady jsem," mával na kamaráda.
„Namjesus tě volá. Myslím, že to bude nějaký problém," usmál se milý klučina. Yoongi ho beze slov následoval po schodech nahoru. Předstoupení před Boha se též jeví jako velkolepá záležitost. Doopravdy se prostě po hordě schodů udýchaní ocitnete pod jakýmsi trůnem, co, ačkoli je z materiálu podobného těžké mlze či mrakům, nevypadá ani moc pohodlně. Sám Namjesus si občas stěžuje na bolest zad.
„Co je?" vydechl Yoongi s posledním schodem směrem k úkazu na trůně.
„Díky, Hobi, můžeš jít," řekl místo odpovědi unaveně Namjoon, jak mu přezdívali bližší andělé.
„Mám na tebe podezření," spustil, když už tu stáli jen oni dva.
„Aha. Z čeho?" spíše ze slušnosti se optal Suga.
„Pomohls tomu chlapci, aniž by byl v ohrožení, není-liž pravda?" otázal se Bůh.
„No?" pokrčil rameny nezdvořile Yoongi.
„Porušuješ pravidla. Vyber si trest," ukázal dobitě Namjesus na odstavec dva metry od něj. Připomínalo to nabídku v restauraci. Mezi ohnivými kroužky, které musel hříšný anděl nosit jako pouta na rukou, tři sta ranami přes křídla, podáním jedu a uštknutím štírem se nacházel například i trest pěstí. Byla to božská pěst a pekelně pálila (jak ironické, že?). Yoongi se chvíli rozmýšlel. Anděly zabije jen a jen stáří (pokud si oni sami nepřejí smrt) a tresty nezabírají více než den. Proto si každý vybíral takový, o kterém se domníval, že bude nejméně bolestivý.
„Tak mi jednu vraž," rozhodl nakonec hříšník.
„Moc líný," protestoval Namjoon.
„Ježiš," prokroutil oči Suga, „kroužky."
„Dobře zvolený trest. Víš, kam máš jít. A nepřidělávej si zbytečné trable, víš jak nerad zrovna tobě účtuji za provinění," varoval ještě Namjesus Yoongiho, který už mizel ve dveřích. Mířil do nebeské kovárny.

Kolik pravidel ještě zbývá?Kde žijí příběhy. Začni objevovat