Kolik pravidel ještě zbývá?

9

Připravil se tedy Min Yoongi na cestu do území pekelného a už už vycházel ze dveří, když dosud pochrupující pejsek nezvedl nevinná očka. Zavrtěl ocáskem a ve vteřině byl u svého majitele. Anděl chtěl odejít bez něj, ale nechat tak rozkošné stvoření kňučet za dveřmi jednoduše bolí na srdci.
„Nechci, aby se ti něco stalo," pohladil kudrlinky mladík. Vzít však něco, co tak miluje, by bylo příliš riskantní. V tu chvíli se mu rozsvítilo. Zkontroloval svého smrtelníka a uvolněně se usmál. Ještě párkrát podrbal Holly pod bradou a poslal ji na návštěvu k Jiminovi.

Yoongi|13:26|
Dej mi na ni pozor

Park Jimin
Jé, děkujuuu
Dám na ni pozor, když si i ty dáš pozor na sebe

Yoongi
Fajn
Nedělej blbosti, budu tě mít pod palcem i z pekla

Park Jimin
Ok, pane
Zobrazeno 13:27

Cesta do pekla je pro anděla hračkou. Všichni obyvatelé nebes ví, kudy se tam jde. Pro lidi by taková výprava znamenala Odysseovu cestu, pro anděla je to však jednoduché. Prostě se tam zjeví jako přízrak.
Yoongi se ocitl před bránou podobnou té nebeské. Cítil adrenalin. Porušoval další pravidlo. Zabouchal na kov. Chvíli vyčkával, ale trpělivost ho přešla a tak si jednoduše otevřel. Musel použít pár svalů, nic významného to však nebylo. Před ním se otevřel poměrně pochmurný, plameny osvícený prostor. Nikdo tam nebyl, nikdo nehlídal. Šel tedy dál a dál. Čím více chodbami prošel, tím více ho naplňoval pocit, že peklo je stejně vystavěno jako nebe, jen vzhůru nohama. Tu a tam potkal spěchající čertice, někde do práce zabrané rohaté a o kousek dál do něj při honičce narazilo ďáblovo děcko. Omluvilo se a vzhlédlo k andělu. Při zjištění, na koho upírá zrak se zachichotalo. Yoongimu to přišlo moc roztomilé. A už u něj byla celá skupinka smějících se harantů. Nikomu nepřišlo divné, že se tam zjevil světlý muž se sněhovými křídly. Ba naopak. Vzal si Yoongi toho zmetka pekelného do náručí a optal se, co že to hrají. Klučina opáčil, že honěnou. Bělovlásek se usmál a nabídl se jako baba. Všude se rozlehl dětský smích a Yoongi se jal role. Byla to věru nelehká hra. Když už skoro hmatal po některém z dětí, vzplanul před ním žár a chudák strhaný Yoongi chytil leda smrad a jiskry. Párkrát se popálil a párkrát spadl, ale přeci jen nakonec jednoho kloučka chytil. Nehodlal ho pustit. Ten malý mu připomněl Jimina. Jen svižně se ujistil, že je smrtelník v pořádku a s úsměvem a omluvami dětem se rozhodl pokračovat dále v pouti. Inu pouť to nebyla, spíše to vypadalo na procházku turisty. Skupinka dětí ho ale nechtěla pustit. Tahaly ho za křídla, za oblečení a za ruce a skákaly po něm, až ho chudáka povalily na zem. Děti ho tak přesvědčovaly, aby zůstal, až se musel vykoupit peříčkem z křídla pro každé z nich. Trhání peří bolí anděly podobně jako kachny nebo husy, ale Yoongi to dokázal přežít a radost na umouněných tvářičkách mu za to stála. Nakonec každému přidal ještě jemnou pusinku na čelíčko jako bonus na rozloučenou a už si to štrádoval rovnou k Luciferovi. Šel stejnými chodbami, jako chodíval k Namjesusovi, akorát směrem dolů. Po cestě se k němu obracelo víc a více párů očí, ale nikdo z návštěvníka nedělal drama. Yoongi se zastavil před schody. Vedly dolů a bylo více než jasné, že na jejich konci, který se bude jistě i v pekle zdát daleko ještě po čtyřech minutách neustálého postupování, bude sedět Lucifer. Anděl se zhluboka nadechl a rozešel se. Jak předpokládal, v půlce už nemohl. Schody ale zdolal a ukázal se tak pod nimi přímo před čertem čertů. Ten mu věnoval nezaujatý pohled a dál podepisoval štos papírů. Yoongi věděl, že jít přímo za ním je celkem zbytečné, ale přál si ho poznat. Málem nadskočil, když se ho něco dotklo na noze. Byl to malý pejsek. Nejspíš patřil tomu u stolu. Yoongi se sehnul a začal ho hladit. Věděl, že z něj ten mrňous cítí Holly. Jistě by si rozuměli. Při té vzpomínce rychle anděl omrknul Jimina. Bavil se dobře a vypadal v pohodě. Kdyby se dělo něco vážného, Yoongi by to vycítil. S posledním papírem a posledním podpisem roháč vzhlédl.
„Pro cos přišel? Jsi posel, ztroskotanec nebo hlupák?" položil upřímnou otázku. Yoongi věděl, na co naráží.
„Nepřišel jsem pro smlouvu, ani ve jménu Boha, jsem hlupák," odpověděl na rovinu. Čert mu pokynul, aby si sedl před něj za stůl.
„Dlouho tu už žádný odvážlivec nebyl. Koukám ale, že tě pěkně zřídily," ukázal na šmouhy od dětí. Yoongi poznámku přešel s kamennou tváří.
„Chtěl jsem Vás jen poznat na živo," upřesnil cíl své cesty anděl.
„Cením si tvé odvahy. Mé jméno je Kim Taehyung, ale říkej mi V nebo Tae. Jak se jmenuješ ty?" Usmál se Lucifer a natáhl ruku nad stolem, aby si mohli potřást.
„Min Yoongi, jsem strážný anděl jednoho smrada tam do- nahoře," odpověděl Suga a Taeho ruku přijal.
„Aah, už vím, kdo jsi. Nedávno se tu rozmohly povídačky o kriminalitě v nebi. Tvé jméno tu také padlo. Jsi tu, aby sis vysloužil další trest, že?" Usmál se V zaujatě. Hříchy, to je jeho parketa.
„Ano," přikývl okřídlený mladík, „nejspíš si to sfouknu ještě s tresty za to, co jsem udělal předtím."
„Namjesus na to ještě nepřišel?" zasmál se hlubokým hlasem Taehyung. Yoongi opětoval jeho nadšení a pohladil potvůrku, dožadující se pozornosti.
„Líbíš se mu," poznamenal V mile, „jmenuje se Yeontan. Hříšníci se vždycky diví, proč je tak malý a kam zmizely jeho dvě hlavy. Neskutečné, že?"
„Řecká mytologie. Také nám občas v nebi padají stížnosti na některé jejich Bohy. Tuhle se ke mně doneslo, že tam nemáme ani špetku pohostinnosti. Slečna se divila, kam se poděl Dionýsos s vínem," přidal bělovlásek do rozhovoru svou zkušenost.
Celá konverzace se od té chvíle vášnivě táhla od nevidím do nevidím a na loučení přišlo až se zabrněním Yoongiho telefonu. Aby ne, bylo už šest večer. Suga a V se přátelsky rozloučili a každý se vrátil na své místo. Anděl jako je Yoongi je prý v pekle vždy vítán. Tae mu dal jasně najevo, že by ho jeho přítomnost ještě i v budoucnosti potěšila.