Další díl po týdnu.Byla bych moc ráda, kdyby jste mi na konci hodili koment nebo aspoň Vote jestli se vám příběh líbí.Když vidím pouze přečtení nevím jestli se vám to libí nebo ne.Ale asi bych chtěla moc co?Moc vás prosím aspoň o nějaký ohlas možná se mi bude psát i lépe. (:
PS:Omlouvám se za chyby je to psané rychle.
Do dveří vešel kluk a ředitel zvednul hlavu, aby se podíval, kdo přišel.
,,Aaaa, že se nedivím pane Woode, jste u mě častěji než na hodinách a to jste tady chvilku."Řekl ředitel.Byl to ten kluk,kterého jsem potkala v nákupáku.
,,No co se divíte pane řediteli já už si zvykl." Oznámil mu a ředitel si brýle na nose výš.
,,Kevine sedni si ještě zde vyřeším slečnu Holmes a hned se ti budu věnovat."Jen kývnul a šel si sednout na křeslo vedle mě.Podíval se na mě zamyšleným pohledem a pak ho odmně odvrátil.
,,Aaaa tady to máme." našel papíry a podal mi je.
,,Tak tady je máš jsem moc rád, že se vrátíš k nám na školu." Usmál se na mě.
,,Já taky." Odpověděla jsem mu a podala mu ruku, kterou přijal.
,,Tak Abby přeji ti hodně štěstí a hlavně toho zdraví."Popřál mi a rozloučil se semnou.Kevin se na mě podíval divně a já raději odešla.Měla jsem divnej pocit s tím klukem budou problémy a to se mi libil.Podívala jsem se na papíry a šla hledat učitele, aby mi vyplnili papíry a podepsali je.
Když jsem to měla vše vyplněné papíry jsem dala do složky a vyjela k mé lékařce pro potvrzení.Zaparkovala jsem u nemocnice a vydala se k ordinaci mé lékařky a hned zaklepala.když se ve dveřík doktorka objevila měla zvláštní pohled.
,,Abby co se stalo?" Zeptala se mě doktorka vyděšeně.
,,Nebojte nic se nestalo jen bych potřebovala potvrzení do školy ohledně toho studia." Hned jsem jí uklidnila.
,,Páni tys to vzala hopem co? " Zeptala se mě s úsměvem na rtech. Pozvala mě ted dovnitř a já jí podala papíry.
,, No to víte už mě nebaví doma sedět.Připadala jsem si jinak od ostatních ano vím, že jsem nemocná, ale to nedává důvod být od ostatních odstrčena."
,,Máš pravdu jsem ráda, že se tam chceš vrátit a držím ti palce abys úspěšně dokončila poslední rok střední a šla studovat na vysokou."
,,Zase bychom se neměli koukat, tak moc do budoucna nikdy nevíme co se může stát a co se v mém životě změní a zda rakovina se nevyvine dál."
,,Nesmíš tak uvažovat musíš mít pozitivní myšlenky." Usmála se na mě doktorka a tím mě uzemnila.Měla pravdu.Člověk se musí dívát na věci lepším pohledem a né hned myslet na to špatné.
,,Tady to máš a hodně štěstí." Podala mi papíry vyprovodila mě ke dveřím,kde se semnou následně rozloučila.
Když jsem dojela domů koukala jsem se na všechny věci,které jsem se musela naučit a že toho málo nebylo ale snad to zvládnu.Musím!!!
Dobrý týden jsem se to učila.Učitele byli hodní, že mi určili co přesně bych se měla naučit, takže mi to zlehčili.Bála jsem se, když jsem stála před škoulou v den D.Pomalu jsem šla ke dveřím a poté pokračovala do poschodí kde najdu ředitelnuZaklepala jsem na dveře ředitelny a po pozvání dál jsem vešla dovnitř.V ředitelně seděl ředitel Helbrook a slečna Collins byla a bude snad zase mou třídní.A abych nezapoměla opět tam seděl ten kluk Kevin.Asi bude hodně problémový.
,,Dobrý den." Pozdravila jsem a dál postavala u dveří.
,,Dobrý den Abby tak co připravená?" zeptal se mě a já jen kývla.
,,Slečno Collins vemte Abby na testy já to zde s Kevinem už vyřídím." Vyzval slečnu Collins a ta jen kývla š la ke dveřím.Já jí následovala a vedla mě do prázdné třídy.Sedla jsem si do lavice a slečna Collins mi dala testy a vše vysvětlila.Já se mohla dát do psaní.
Pohled Kevina:
Zase jsem byl v ředitelně, že jsem zmlátil jednoho kluka.Ale co neměl mít blbé kecy.No co nemám rád, když si mě někdo bere do huby.Já už si na ředitelnu zvyknul jsem tam furt.Byla tam semnou i třídní, aby se mi snažila promluvit s ředitelem do duše.Asi si myslí, že mi to pomůže, ae to se pletou.Mě nepomůže nic jsem už takový.Najednou někdo zaklepal a říďa osobu vyzval dál.
,,Dobrý den." ozvalo se a já se podíval ke dveřím, kdo přišel.Byla to zase ta holka co posledně.Přišla mi zvláštní prostě divná byla jiná než ostatní né, že by byla ošklivá to ne, ale nějakým způsobem se od ostatních lišila.Dělá prej nějaké rozdílovky co jsem, tak pochopil.Zase odešla,ale tentokrát i s Collinsnovou.A já tu zůstal trčet s říďou.Když mě pustil šel jsem si ven ještě zakouřit a pak až teprve do třídy.S lidmi tady jsem se moc nebavil až na pár vyjímek což byl Kale a Brad. Byli to kluci typu jako já, takže taky hajzli.
ČTEŠ
Hope dies last
RomanceZnáte ten pocit, když přijdete o blízkou osobu? Když mi bylo 13 můj otec onemocněl rakovinou limfatických uzlin. A o rok později po dlouhém boji prohrál. Kamarádka mi říkala že naděje umírá poslední a měla pravdu. Je to sice už 5 let, ale je to jako...