Hope dies last

Good Luck

Když  Kevin  odešel, uvažovala jsem nad vším, co se to vlastně stalo. Jsme teď přátelé? Ano sám to řekl, proč? Mám pocit, že to řekl jen, protože mu mě bylo líto. Je to asi jediná rozumná odpověď, která mi přišla pravdivá.

,,Zlato?“ zeptala se mamka, která stála u dveří.

,,Ano?“  Odpovím jí a přijde ke mně.

,,Mluvila jsem s doktorkou Woodyovou.“

,,A?“ Zeptám se.

,,A říkala, že operace proběhne už dnes. Sestřička pro tebe přijede a vezme tě na vyšetření.“ Řekne a já složím svou hlavu do dlaní.

,,Broučku, vím, že se bojíš, ale už jsi to podstoupil. Nemáš se čeho bát, zastavilo se to včas, není to nic velkého.“ Řekne a obejme mě. Jednou rukou mě hladí po vlasech ….

Za chvíli se ve dveřích objevila sestřička a před sebou tlačila vozíček. Vysvobodila mě ze všech těch přístrojů, na které jsem byla připoutaná. Vezla mě na různá vyšetření. Když jsem měla vše lehké za sebou odvezli mě na pokoj a já musela čekat na operaci. Najednou se ode dveří ozvalo ťukání a za chvíli se ve dveřích objevila hlava Rebeccy.

,,Ahoj Abby, jak ti je?“ Vejde a zavře dveře. Kdo se mě ještě na to dneska zeptá?

,, Jo už se cítím lépe. Jak víš, že jsem tady?“ Zeptám se. Že by ji moje mamka volala?

,,No řekl mi to Kevin.“  Kevin? To jako vážně?

,, Ani jsem nevěděla, že jste přátelé.“  Řekne a sedne si ke mně.

,,Jo už to tak bude.“  Řeknu a kouknu na ní.

,, Jen jsem chtěla vědět jak ti je.“

,,Jak jsem řekla už je mi lépe, ale za chvíli jdu na operaci.“  Řeknu a Rebecca na mě vykulí oči.

,,Co?“ Zeptá se nechápavě.

,,Rakovina se mi vrátila, ale naštěstí se to včas zachytilo. Prý to nebude tak hrozné, jako předtím.“ Řeknu a do očí se mi tlačí slzy.

,, Óooo Abby pocem.“ Vtáhne si mě do náruče a začne brečet.

,, Jsi silná. Zvládneš to jako vždy. Neboj. Budu na tebe myslet.“ Řekne a stále mě drží v náručí. Ještě chvíli jsme si povídali, ale poté přišla sestřička a dala mi injekci na uklidnění. Pomohla mi na vozíček a vezla mě pryč. Za chvíli se přede mnou objevili dveře s nápisem. OPERAČNÍ SÁL.