V pět hodin, jak řekl Kevin, zazvonil u dveří. Popadla jsem pytel a skejt a šla dolů.
„ Ahoj" Pozdravil mě a než jsem stihla odpovědět políbil mě. "Jo tak to si můžu nechat líbit." Říkám si v mysli. Páni na co to myslím.
,,Ahoj" Pozdravím ho jen, co se ode mě odlepí.
„ Tak můžeme jet?" Zeptám se jen, co zamknu dveře. Mamka se domů vrací až kolem 8 a tak jí zbytek plánu řeknu, až si přijdu pro věci na noc. Možná už budu vědět, na čem jsem. Dala jsem skejt na zem a rozjela se. Kevin se rozjel za mnou tak aby mě dohnal. Vzal mě za ruku a rozjeli jsme se k našemu skejt-parku.
,, Už jsem ti řekl, že tě miluji no a jsem v tom nováček." Řekne a neví co říct dál.
,,A tím chceš říct co? „ Zeptám se ho nechápavě.
,, Že nevím, jak to ve vztahu vlastně chodí. No takže mě to budeš muset naučit." Řekne a stále kouká na cestu před nás.
„ Jsi si jistý?" Zeptám se. On na mě nechápavě koukne.
,, Chci říct nebude ti chybět střídání holek, jako ponožek? Spát každý den s jinou a chodit do baru se ožírat?" Tím jsem ho asi dostala. Nechápavě na mě koukal. Nevěděl chudák ani co říct. Nakonec zakroutil hlavou, jakoby chtěl setřást myšlenky a koukne na mě.
,,Pro tebe to risknu." Řekne a usměje se. Úsměv mu oplatím a to už přijíždíme do parku. Dá mi pusu a vezmeme skejty. To už vcházíme dovnitř. Rozhlížím se kolem a pak spatřím kluky a Beccu. Mávnou na nás a Kevin mě vezme za ruku a vede k ním na jednu z ramp.
,, Čaute." Pozdraví nás a nechápavě koukají na naše propletené ruce.
,,Tak to si ze mě děláte prdel." Řekne Kale a kouká na Kevina. Ten se na něj jenom zamračí, ale nic neříká.
,,Konečně jste se dali dohromady?" Zeptá se pro změnu Brad.
,,Jo." Řekne jednoduše Kevin a kouká na mě.
,,Gratulujeme!" Zařve Brad a Becca. Kale to vůbec nekomentuje. Divím se, že jsme byli přátele.
,, Abby! Gratuluji!" Zařve Becca a obejme mě. Nakonec si dáme pár ramp, triků a závodu a s Kevinem jdeme na jídlo. Rozhodli jsme se pro obyčejnou restauraci. Přece jen ani jeden nejsme moc formální. Dala jsem si lasagne, protože tady dělají ty nejlepší. Myslím, že za tento večer mě Kevin poznal ze všech stran a já o něm stále toho moc nevím. Nakonec se vydáme na cestu ke mně a já se připravují na otázky mamky. A jen o jsem vlezla dovnitř tak spustila.
,, Kde jsi byla? Nezvedáš telefon, nedala si mi vědět a ani vzkaz si mi nenechala."
,,Dobrý paní Holmes." Přeruší jí Kevin pozdravem, aby dal vědět, že je tady taky.
,,Ahoj Kevine." Řekne prve nechápavě, ale poté se na něj usměje.
,,Promiň mami, byla jsem s Kevinem na skejtu."
,,V pohodě jsi dospělá, ale aspoň lístek nechej, mám pak o tebe strach."
,, Jo neboj, a mami? Mohla bych dneska spát u Kevina?" Zeptám se opatrně. Má ho ráda, ale nikdy nevíte, jak na to rodiče zareagují.
,,Proč bys nemohla. Jsi už dospělá. Stačí to už jen oznámit." Řekne a usměje se.
,,Dáte si jídlo?" Zeptá se a jde do kuchyně.
,,Ne díky už jsme jedli." Řekne Kevin a já si jdu nahoru sbalit věci.
POHLED KEVINA:
Abby odešla nahoru a já šel do kuchyně, odkud mě volala paní H.
,,Sedni si dáš si něco k pití?" Zeptá se a já si sednu ke stolu.
,,Ne děkuji."
,,Sluší vám to spolu." Řekne a já nevím co na to říct, ale ona stejně pokračuje dál. „Postarej se o ní a dej mi na jí pozor. Víš co má za nemoc. A taky víš, že to s ní není nejlehčí." Řekne a já stále mlčím. ,,Má to v životě těžké, potom, co její otec umřel. Věřím, že jí budeš oporou." Dokončí a má slzy na krajíčku. Je mi jí líto. Vím, že jsem se změnil a všechno, ale stejně ty sračky jsou kolem mě furt.
,,Nebojte, dám na ní pozor. A je mi líto co se stalo vašemu manželovi. Slibuji, že se o ní postarám." Usměji se. Najednou se ozve zakašlání. Otočím se ke dveřím do kuchyně a tam stojí Abby s taškou.
POHLED ABBY:
Stojím v tichosti za dveřmi, tak aby mě neviděli a poslouchám o čem se baví. Jen co mamka vše dořekne, začne Kevin. „Nebojte, dám na ní pozor. A je mi líto co se stalo vašemu manželovi. Slibuji, že se o ní postarám." Řekne a to už raději vcházím do kuchyně, a abych svedla pozornost, že tu jsem, odkašlu si.
,,Můžeme jít?" Zeptám se a čekám, až se zvedne.
ČTEŠ
Hope dies last
RomanceZnáte ten pocit, když přijdete o blízkou osobu? Když mi bylo 13 můj otec onemocněl rakovinou limfatických uzlin. A o rok později po dlouhém boji prohrál. Kamarádka mi říkala že naděje umírá poslední a měla pravdu. Je to sice už 5 let, ale je to jako...