Hope dies last

Mám to za sebou

Další díl je tady. A než ho začnete číst, chtěla bych moc poděkovat všem, kteří to čtou. Moc by mě, ale zajímal váš názor. Prosím napišete mi co si o tomto příběhu myslíte. Jestli vás baví, nebo spíše nudí

Když jsem se probudila, za okny svítilo slunce. Bolel mě celý člověk. Zazvonila jsem na sestřičku a ta byla během chvilky u mě.

,,Jak se cítíš Abby?“  Zeptala se mě a kontrolovala ještě přístroje.

,, Bolí mě vše. Nebyl by nějaký prášek na bolest?“ Zeptala jsem se a sestřička kývla a opustil pokoj. Chvíli jsem čekala, než se objevila a nesla mi prášek a vodu. Byla jsem celkem dost utahaná a tak jsem zavřela oči a zase usla.

Když jsem se probudila na židli seděla mamka a koukala na mě.

,, Ahoj zlato. Jak ti je?“ Zeptá se a usměje se na mě.

,, Už lépe sestřička mi už přinesla prášky na bolest.“  Odpověděla jsem a koukla se na ní.

,, Mluvila jsem s doktorkou a říkala, že vše dopadlo dobře. Za týden se začne s chemoterapiemi a do té doby si tě tady ještě raději nechají.“ Řekla a povzbudivě se na mě usmála.

,, To zvládnu. Byla jsem tu i déle.“ Odpovím a usměju se na ní.

,, Přinesla jsem ti notebook, pyžamo, nějaké hygienické potřeby a knížku.“ Mezitím vytahovala ze sportovní tašky věci.

,, Chtěla bych se převléct.“

,, Zavolám sestřičku a pomůžu ti.“

Jediné plus, když máte pokoj pro sebe. Nikdy jsem nechtěla mít na pokoji někoho a odpovídat na hloupé otázky, nějaké otravné holky. Byla jsem už ve svém a projížděla na notebooku fb. Mamka už odešla, protože musela do práce a Rebecca byla ve škole. Na fb nic nebylo, tak jsem se koukla ještě na twitter. Projížděla jsem ho, dokud mě nevyrušilo klepání na dveře.

,,Dále.“  Zavolala jsem a koukla, kdo přišel. Ve dveřích se objevila hlava Kevina. Nechápavě jsem se koukla, ale pak si vzpomněla, že jsme už přátelé. Přivřela jsem oči a koukala na něho. Má být ve škole.

,, Ahoj.“ Pozdraví mě a usměje se na mě. Já ho stále propaluji pohledem.

,, Co jsem zase provedl, že jsem si vysloužil takový pohled?“ Zeptá se pobaveně.

,, Nemáš být náhodou ve škole?“ Zeptám se a svůj pohled neměním.

,, Já tam byl, ale byla tam nuda a tak jsem se rozhodl, že se stavím za tebou.“ Řekne a zase se usměje.

,, Aha tak to pak jo. A už je mi fajn.“ Řeknu a úsměv mu oplatím. Oslní mě ještě větším úsměvem.

,, Nějaké nové drby ve škole?“ Zeptám se.

,, Jo Emily si to rozdala na záchodcích s Kalem. Rebecca a Brad se stále cukrují a to je hnus je sledovat i při obědě. To se pak člověk ani nenají, protože ho přejde chuť k jídlu. Což je normální při těch hnusech co tam vaří.“ Řekne a já si vše probírám v hlavě. U Emily se nedivím je to barbie ku*va v jednom. A Rebecca se chová jak zamilovaná puberťačka, ale chápu jí o Bradovi básnila už v prváku.

,, Ouu. Takže vlastně žádné novinky.“ Řeknu pobaveně a zaklapnu notebook.

,, No vlastně ne no.“ Řekne a taky se zasměje pobaveně.

,, Abby?“ Osloví mě opatrně.

,,No?“ Zeptám se a čekám, co řekne.

,,No chtěl bych se o tobě dozvědět víc.“ Řekne a koukne na mě.

,, A co bys jako chtěl vědět?“ Zeptám se.

Pohled Kevina:

Ve škole jsem se děsně nudil. Potom co jsem se dozvěděl o Kalovi a té barbie šla*ce jsem nechápal. Ten kluk nemá vkus. Ano jsem taky dě*kař a vím to o sobě, ale aspoň si umím vybrat. Šel jsem si zakouřit a uvažoval jsem, že zajdu za Abby. Musí se tam nudit a cítit se depresivně. No ku*va odkdy mě zajímají pocity nějaké holky. “ Jsem nemocný“ Řekl jsem si a típl cígo a šel do nemocnice. Když jsem přišel, seděla na posteli a koukala do notebooku. Pozdravil jsem jí pouhým ,,Ahoj“ a na tváři se mi objevil úsměv. Tady je něco špatně. Vešel jsem dovnitř a šel k ní. Ona mě probodávala přimhouřenýma očima.

,,Co jsem zase provedl, že jsem si vysloužil takový pohled?“ Zeptal jsem se jí pobaveně.

,, Nemáš být náhodou ve škole?“  Jo tak tohle jí žere. Osvětlil jsem jí situaci a jen kývla. Když jí dopovím novinky no vlastně žádné nejsou, vše je při starém zaklapla notebook. Konečně jsem se odvážil jí oslovit.

,,Abby?“ Zeptal jsem se a čekal, až bude poslouchat.

,,Chtěl bych se o tobě dozvědět víc.“ Řeknu a čekám na její reakci.

,,A co bys chtěl vědět?“ Zeptá se.

,, Vše co se ti stalo v životě.“ Řeknu a myslím to vážně. Chci vědět, čím vším si prošla.

,,Dobře no.“ Řekne nakonec a trošku se uvolní. Ani jsem si nevšiml, jak byla napjatá.