Hope dies last

Pravda o Kevinovi

Tak fajn. Po delší době přidávám. Moc se omlouvám nebyl moc čas. Ale i přes to jak hrozně mi je teďkom, že se mi točí hlavička jsem to zvládla. Já se snad naučím i žít s kocovinou :D No a právě proto mi tento díl přijde takový nic moc, ale příště vám to vynahradím. Slibuji. :) Tak už vás nebudu delé zdržovat a šup na čtení.

S Kevinem jsme seděli na lavičce a bavili se.

„Páni.  Nikdy jsi mi neřekla, že umíš na skejtu. Jak tak uvažuju asi hodně ještě nevím že?“ Řekne a koukne na mě.

,,Nikdy ses neptal, jestli umím nebo neumím jezdit. A ano máš pravdu ještě toho nevíš hodně. Ale to samé bych mohla říct já o tobě.“  Odpovím a usměju se.

,,No a vlastně jak to že jsi nebyl ve škole?“ Zeptám se

,, No pro… Počkat jak to že ty jsi nebyla ve škole. To je mnohem divnější.“ Zeptá se a kouká na mě nechápavě.

,, Náhodou já tam byla aspoň do oběda. Ty ses tam ani neukázal. Ale po obědě mi psal Jack, ať přijedu sem tak jsem tady.“ Řeknu a pokrčím rameny.

„ Měla bys jít za ním.“ Řekne odměřeně. Co mu zase prolítlo přes nos?

,, Promiň co?“ Zeptám se zmateně.

,, Měla bys jít za ním. Jsi tady s ním.“ Řekne a já ho stále nechápu jeho změny nálad jsou vážně horší než když má holka krámy.

„ Promiň, měl jsi říct, že mě tady nechceš.“ Řekla jsem a zvedala se. Chystala jsem se na odchod, ale zabránila mi v tom ruka, která chytla mé zápěstí. Otočím se podívám se na tu ruku a kouknu majiteli do očí. Jeho krásně modré oči se zabodávají do těch mých hnědých. Já si ani nevšimla, jak moc nebezpečně jsme se k sobě přiblížili. Byla jsem až moc unešená jeho očima. Jeho oči sklouzly s mých na mé rty. Vůbec jsem neuvažovala. Jeho dech jsem cítila na mé tváři. Nakonec se ke mně sehnul a políbil mě. Nemyslela jsem na nic jiného než na něho a jeho rty. Líbal tak dokonale. Tohle jsem ještě s žádným klukem nezažila. Nakonec jsme se od sebe odtáhli, abychom nabrali dech. Kevin se mi stále koukal do očí a hladil mě po tváři. Nechápu to. Nechápu co se to děje. V jeho očích jsem viděla něco, co jsem u něj nikdy neviděla. Byl to strach, bolest a něco co nemůžu zařadit nikam. Nakonec se usměje a tím se musím usmát i já.

„ Úsměv ti sluší víc.“ Řeknu a tentokrát jsem to já, kdo ho pohladí po tváři.

,, Řekneš mi vůbec někdy ty svou minulost, když ty už tu mou znáš?“ Zeptám se opatrně. On nepatrně přikývne a nadechne se

,, No můj otec je podnikatel. Podniká snad s každou blbostí. Takže peněz máme dost. Ale na co nám jsou peníze, když nejsme šťastní. Když jsem byl menší umřela mi mamka. Byla hold v nesprávný čas na nesprávném místě. Pracovala v bance. Jeden den měla mít volno, ale stejně jí tam zavolali. Tak tam šla. Prej tam naběhlo celkem dost chlápku v maskách a s pistolemi. Než stihli přijet cajk polovinu lidí tam postříleli a mezi nimi byla i má mamka. Kvůli tomu se stále stěhujeme. Já doufám, že tady už zůstaneme. Tady se mi líbí nejvíc.“ Řekne a usměje se na mě. Ale stále vidím tu bolest a strach v jeho očích. Nevidím slzy to ne ale jen ty pocity.

,, promiň to jsem nevěděla. Je mi to s tvou mámou líto.“ Řeknu a sklopím hlavu.

,, V poho. Ty hajzli hytili a jsou zavření.“ Řekl.

,, Hele nemáš hlad?“ Zeptá se a jsem ráda, že jsme změnili téma. Já jen kývnu a pomáhá mi zvedat.

,, Znám jednu super restauraci.“ Řekne a usměje se.

,, Na.“ Podám mu klíčky a on si je vezme.

Přijeli jsme k restauraci a hnali se k ní. Vážně jsme měli strašný hlad už. Sedli jsme si k jednomu volnému stolu a přiřítila se k nám menší blondýnka. Podala nám jídelní lístky.

,,Tak co si dáte na pití?“ Zeptala se a vytáhla si bloček Poté se koukla na Kevina a nemohla z něj pustit pohled. Kevin objednal pití a blondýnka odešla. Já se začala smát.

,, Čemu se směješ?“ Zeptá se a měří si mě pohledem.

,,Ničemu.“ Řeknu a směju se dál. Zvednul obočí a propaloval mě pohledem mě to bylo jedno.

,, Řekni mi to jinak začni spát s jedním okem otevřeným.“ Já se na něj kouknu nechápavě a on má vražedný výraz. Ano jde z něj strach.

,,Ccco?“ Vykoktám ze sebe a stále na něj koukám.

,, Ne co čemu se směješ?“ Zeptá se ještě jednou

,,Přišlomivtipnéjaktlačilakozyvenanijednounemrklaamálemjíteklaslina.“ Řekla jsem vše strašně rychle a on se začal smát. Já nadzvedla obočí

,,Prosím ještě jednou a pomalu.“ Řekne se smíchem on.

,,Přišlo mi vtipné, jak tlačila kozy ven a ani jednou nemrkla a málem jí tekla slina. Spokojený?“ Zeptám se

,, Jo to je lepší.“ Řekne a ušklíbne se. Malá blondýnka se vrátila s naším pitím a dala nám ho na stůl.

,,Tak co to bude k jídlu?“ Zeptá se a zase koukne na Kevina.

,,Lásko? Co si dáš?“ Zeptá se mě a koukne na mě. Já se na něj usměju a kouknu na blondýnku, abych si mohla objednat.

,,Já si dám lasagne.“ Řeknu a mile přitom falešně se na ní usměju.

,,Já to samé.“ Řekne Kevin. Blondýnka si zapíše objednávku a odejde. V tu ránu se začneme smát jak pominutí.

Vezla jsem Kevina domů a nemohla uvěřit tomu, co vidím. Páni takovou vilu vídám jen v televizi.

,,Abby?“

,,Ano?“

PS: Ten gif :D Se mi hodil ke scéně v restauraci :D