Nedus se (kagehina) ✔

6.

Hned po probuzení jsem sáhl po telefonu. Nebyla tam od něj ani jedna zpráva, jen jedna od Sugawary. Psal že kdyby přišel trochu později, tak ať ho omluvím u Daichiho. Zkusil jsem oboum zavolat, ale nedočkal jsem se odezvy ani od jednoho. Jen jsem si povzdechl a šel se sebou něco udělat.
Za hodinu už jsem seděl na kole a mířil si to ke škole, odkud měl odjíždět autobus. Přijel jsem tam mezi prvníma. Jediný kdo tam zatím byl byl Daichi a Asahi. ,,Čau kluci." ,,Ahoj." ,,Čau, nevíš jak je na tom Kageyama ? Já jen že mi už neodpovídá ani Sugawara." Zaptal se Daichi a vyčerpaně se podíval na telefon. ,,Nevím, jediný co mi Suga psal bylo, že se možná zdrží."

Ráno jsem se probudil zase s příšerným kašlem. Okamžitě jsem se dobelhal do koupelny kde jsem se se záchvatem svalil na zem. Hned mě doběhl Suga. ,,Kageyamo ?! Bože hlavně dýchej !" ,,S-Snaží-m se." Hlesl jsem přidušeně a dál vykašlával krev a květy, které mi jen připomínaly mou beznaděj. Sugawara mi pomohl posadit se a pak mě zabalil do deky, za což jsem byl vděčný, jelikož mi byla nehorázná zima. ,,Nechceš udělat čaj, nebo donést nějaké léky na bolest ?" Zeptal se starostlivě a sáhl mi na čelo aby zjistil teplotu. Chtěl bych aby se o mě takhle staral Hinata...ale jen by to víc bolelo. ,,Možná mléko..."

Za necelých dvacet minut tu už byli všichni až na Sugawaru. Měli jsme domluvený sraz půl hodiny předem, aby nám trenér ještě něco mohl říct než vůbec pojedeme. Daichi byl z nepřítomnosti obou našich nahrávačů opravdu nervózní, šlo to na něm poznat, což zapříčinilo nervozitu téměř celého týmu. V polovině Daichiho proslovu se mi rozezvonil telefon. ,,Daichi to je Suga, vezmu to." ,,Suga ? Jo, jasně." Poodešel jsem kousek stranou a vzal to. ,,Sugawaro, kde jsi ?" ,,Shoyo, už jsem na cestě, nevím jestli tam už stojí bus, ale počkejte prosím na mě." ,,Autobus má zpoždění, takže v pohodě. Jak je na tom Kageyama ? Asi nedorazí co ?" ,,Ehmm...Kageyama... Ujde to. Ještě že dneska dorazí jeho rodiče. Hele budu končit ať to stihnu, uvidíme se." Než jsem stačil cokoliv říct tak to típnul. Pokud vím tak mi Kageyama říkal že je a bude doma sám ještě nějakou dobu.

Konečně jsem odsud dostal Sugu. Musel jsem mu nakecat že brzo přijedou rodiče. Už takhle nechávám tým na holičkách já, nechci aby byl tým bez nahrávače úplně. Vím že by to nějak uhráli, ale nahrávač je nahrávač. Navíc si Suga alespoň zahraje, co jsem v týmu tak moc šancí nedostal. Začalo se mi dělat o něco lépe, takže jsem se dobelhal do koupelny a nechal jsem si napouštět vanu.
Byl jsem celý propocený a doufal jsem tě mi teplá vana pomůže.

Sugawara doběhl minutku před autobusem, okamžitě dostal seřváno trenérem. Pak jsem viděl jak přišel k Daichimu, od kterého dostal jemný pohlavek, ale pak se objali. Suga si s ním prohodil pár slov a pak spadl jeho pohled na mě. Pohledem jsem na něj doslova řval aby mi řekl co se stalo, a tak přiběhl ke mě. ,,Tak co ? Zjistil si co mu je ? Je mu lépe ? Neměl by jít k doktorovi ?" Vyhrkl jsem na něj hned několik otázek, ale on si mě jen ustaraně prohlížel. ,,Hinato, nechci to řešit před zápasem, ale o tom co mu je si budeme muset promluvit." ,,Tak si promluvme teď..." ,,Ne ! Kageyama by mě zabil kdybych ti to řekl teď, hned po zápasech ti o něm řeknu víc, ano ? Pro teď se o něj neboj."