Nedus se (kagehina) ✔

8.

Celou cestu mě zžíral pocit viny. Trápí se kvůli mě. Jenže já nevím jestli mé city k němu jsou takové jaké by měli být. Mám ho rád a nechci aby se mu cokoliv stalo, ale ... Sakra já nevím ! Nikdy jsem nikoho neměl. Jak mám vědět co to je být do někoho zamilovaný ?

Celý víkend mám problém i s tím se hýbat. Už jsem se ustálil v koupelně. Nemám chuť na nic, už chci jenom umřít. Nechci se dál trápit, je to zbytečné. Ani nevím kolik je, jestli je den, nebo noc. Nic nevím. Telefon zůstal někde v pokoji a já nemám sílu na to někam dojít. Je mi to už jedno. Hinata si beztak užívá někde s klukama a na mě si ani nevzpomněl. Alespoň byl můj dobrý přítel, to mi stačí. S úsměvem na tváři jsem zavřel oči, byl jsem strašně unavený.

Hned jak přijel náš autobus jsem vyběhl jako první pro věci. Suga na mě celou cestu utrápeně koukal. Vzal jsem si všechny věci a chtěl jsem vyběhnout rovnou k němu, ale něco na mě skončilo. ,,Shoyooo!" Zakřičela nadšeně Natsu a skočila mi kolem krku, tím pádem mě strhla k zemi. ,,Natsu ! Ale no tak." Zabručel jsem a střelil jsem vřazený pohled po Tanakovi a Nishinoyovi, kteří se mi smáli. ,,Ahojky Shoyo, jak jste se měli ?" Usmála se mamka a pomohla mi na nohy. ,,Dobrý, hele mami... Potřebuju se podívat za jedním kamarádem, nemohla bys mi domů alespoň hodit věci když už jste tady ?" ,,Myslela jsem že budeš po cestě unavený, ale tak dobře. Jestli chceš tak tě tam rovnou hodím." ,,Heh ? Vážně ?! To by bylo super." Usmál jsem se a po rozloučení s týmem jsme se vydali k autu. Máma mě odvezla přímo před Kageyamův dům.

Bylo ještě světlo, ale i tak jsem neměl dobrý pocit z toho že se tam nesvítí a všechno vypadá přesně tak, jak při mém odchodu. Zazvonil jsem a čekal, ale nikdo nepřišel. Můj žaludek se sevřel nervozitou, když ani po několika dalších pokusech neotevřel a rozhodl jsem se projít kolem. Zkusil jsem otevřít dveře od terasy, ale bylo zamčeno. Čeho jsem si ale všiml, bylo otevřené okno ve druhém patře. Měli po domě takovou tu "dřevěnou konstrukci" na které rostliny květiny a čirou náhodou to šlo přímo kolem toho okna. Nějakým krásným způsobem jsem po tom vylezl a proskočil jsem dovnitř. Už jsem jenom doufal že mě neviděl nikdo ze sousedů. Přistál jsem přímo v jeho pokoji. Všude byla vrstva oranžových květů, ale co mě děsilo ještě víc, byla zaschlá krev na posteli a podlaze. Plus tu nebyl Kageyama. ,,Kage ?!" Zakřičel jsem, ale neozvala se žádná odezva. Udělal jsem pár kroků dopředu a na něco jsem šlápl. Byl to jeho mobil. Když jsem se na něj podíval, bylo tak strašně moc zmeškaných hovorů a nepřečtených zpráv od mé maličkosti. Tiše jsem se vydal prozkoumat jejich barák, ale zasekl jsem se u pootevřených dveří koupelny. Bylo mi strašně divně. Otevřel jsem ty dveře a ten pocit se ještě víc prohloubil. Kageyama tam ležel na studené podlaze obklopený květy a byl úplně bledý. Z úst mu stékal potůček krve a mě se sevřelo hrdlo. ,,K-Kageyamo..."